Půl roku na Helsinki University of Technology

Každý konec je začátek něčeho nového..

2009-05-30T14:05:00.005+03:00

Semestr uběhl jako voda a já teď píšu poslední příspěvek na blog, už na palubě letadla domů. Strávil jsem ve Finsku 4,5 měsíce a klidně bych ještě zůstal. Nejenom, že začalo být ve Finsku nádherné jaro/léto (těžko říct jestli se bude ještě oteplovat) a je tedy škoda jet domů, ale hlavně celý Erasmus byl naprosto skvělý! Hlavně díky lidem, které jsem v Helsinkách potkal. Spousta z nich mi bude vážně chybět... Můžu potvrdit, že všechny historky o Erasmu jsou pravdivé ;) Proto nebuďte sami proti sobě a jeďte taky na půlroční či roční dovolenou za státní peníze! Díky všem čtenářům za zájem a doufám, že vás to aspoň trochu bavilo a nečetli jste to jen tak z povinnosti. Uvidíme se doma!

PS: Přidáno až z domova, protože v Hamburku na letišti nemají zdarma wifi.

Laponsko

2009-05-28T15:56:00.007+03:00

Většina lidi se jela podívat do Laponska v zimě, ale to mě zas tak moc nelákalo. Nejenom že to stalo opravdu dost peněz, ale i program nebyl nic extra. Určitě je pěkné se projet na saních tažených soby nebo si pronajmout sněžný skůtr, ale zas taková exotika to není. Narozdíl od Španělů, metr sněhu a -20 stupňů mám i doma ;) Jenom je škoda polární záře, která v létě opravdu vidět není.

Povedlo se nám ale zorganizovat výlet do Laponska ještě teď před koncem pobytu. Sice jen na pár dnů, ale i tak to stálo za to. Jeli jsme vlakem do Rovaniemi za studentskou cenu necelých 40 eur. Šetřili jsme a tak jsme si nezaplatili lůžko. Ale sedačky naštěstí byly velikosti první třídy, daly se sklopit a 12 hodinová cesta přes noc se proto dala přežít. Rovaniemi leží na polárním kruhu a je od Helsinek asi 900 km daleko. A to ještě zdaleka není konec Finska, opravdu to je velká země.

V Rovaniemi toho zas tolik k vidění není, ale mrkli jsme na knihovnu od Alvara Alta a do muzea obyvatel severu - Arktikum. Zajeli jsme i do pořádně komerční vesničky Santa Clause, ale byli jsme tam večer a ještě na jaře tam zrovna živo není. Postava Santy Clause pochází z Finska, ale původně nenosil červený oblek jak ho známe dnes, ale býval vyobrazen pro Finsko mnohem typičtěji - v šedé tunice (Finové mají všechny svoje legendy plné depresivních vyobrazení..). Santa už měl po pracovní době a tak jsme ho neviděli. To nám ale nevadilo, protože náš cíl byl polární kruh, který prochází jeho vesničkou!

Večer jsme vyrazili užít "noční" život v Rovaniemi, ale o noc se tomu moc říkat nedá. Polární kruh je mimojiné definován jako místo, kde aspoň jeden den v roce slunce vůbec nezapadne a jeden den nikdy nevýjde. Polární den bude tedy v Rovaniemi jen jeden a to až 21. června. To nám ale vůbec nevadilo, protože už nyní to je hodně silný zážitek, protože slunce je jen trochu schované za obzorem. Povšiměte si tedy času na mobilu, 1:18 ráno :)

Naším hlavním cílem byl ale národní park Pyhä-Luosto, ve kterém jsme plánovali strávit dva dny a přespat ve volně přístupném chatce. Tohle je užásná věc na parcích v Laponsku. V každém parku je několik chatek, kde se dá zdarma přespat v čundráckých podmínkách - není voda a elektřina, ale za to nachystané dřevo v kůlně, základní nádobí a když máte štěstí, tak je tam i plynová bomba s vařičem. Chatky jsou solidní a i v zimě se dají snadno vytopit. Každopádně my jsme si ji vytopili spíš do podoby sauny než místa na spaní. Ale zase lepší než mrznout ;) v Laponsku jsme chytli už příjemné počasí a přes den bylo i 16 stupňů, takže asi jak v Helsinkách.

Pyhä-Luosto je vážně nádherný park a na počásí jsme měli obrovské štěstí. Udělali jsme si taky nový výškový rekord ve Finsku, neuvěřitelných 540 m.n.m.! Ale díky poloze na severu to vypadalo spíše jako dvoutisícovka v Alpách. Bylo tam vážně krásně vidět, jak každý metr výšky mění charakter krajiny. Od poměrně vzrostlého lesa dole v údolí až po kameny s lišejníky na vrcholu.

Více fotek je fotogalerii, jen si ještě neodpustím tohle foto jak dělané do kalendáře:

Joensuu & Národní park Koli

2009-05-18T15:24:00.008+03:00

Byl jsem tady v okolí už všude možně, ale z vlastního Finska jsem toho ještě zas tak moc neviděl. Ono to taky moc nešlo, když tady byla pořád zima a bohužel tu nemám to správné vybavení (třeba takové běžky by se fakt hodily..). Teď ale máme nádherné jaro, že se mi ani nechce domů a konečně jsem poznal i další kout Finska - Karelii.

Vyrazil jsem teda za Zbyňou do Joensuu, 70 tisícové město asi 450 km severo-východně od Helsinek. Studentský lístek na vlak stojí kolem 30 eur a jel jsem necelých 5h Pendolinem. To ale narozdíl od Česka jede po místních tratích i 218 km/hod! Ale takovouhle železnici mají jen na jihu, pak už se to plazí celkem pomalu a zastavuje se v kdejaké díře. Což je i případ Joensuu, takže nadráží vypadalo dost podobně jako na Vsetíně, žádné podchody či pořádné peróny.

Vlastní Joensuu není moc extra zajímavé, leží na totální placce a s místem se tam moc nepárali, a proto je všechno roztahané. MHD je drahé a nejezdí moc často, proto všichni jezdí všude na kolech. Erasmáci jsou celkem rozpoznatelní, protože jezdí na střepech z půjčovny, za které bych u nás nedal ani tisicovku. Ale tak na to popojíždění po městě to celkem jde. Ve městě jsou dva pěkné kostely, zajimavá sportovní hala s dřevěným stropem a pak jezero. To je asi tak vše :D Večer jsme zašli do místní hospody na pivo, které stálo při předložení studentské karty 3 eura (sleva pro studenty myslím 50 centů). To už je na místní poměry snesitelné, ale stále k pláči. Mojim hlavním cílem ale nebylo Joensuu, ale Národní park Koli!

Tam jsme vyrazili na druhý den pomocí shuttle taxi (nějaký nápad jak se to překládá? Prostě jsme si zaplatili místo v dodávce co tam jezdí párkrát za den.). Studentská cena byla 9 eur a bylo to asi 70 km daleko. Zbyňa půjčil od kámoše stan, protože jsme tam plánovali strávit dva dny. Taxík nás vyvezl na kopec před hotel Sokos, takže jsme si ušetřili jeden kopec. Ale tak nenechte se zmást, kopec měl asi 300 m.n.m. a dole jezero má 97 m.n.m. Paní v obchodě nás upozorňovala na velké kopce, ale jakmile zjistila, že žijeme kousek od Alp a už jsme tam párkrát byli, tak přestala radit. Nejvyšší vrchol byl kolem 350m, což je výška Vsetína :D

Samozřejmě do Koli se nejezdí překonávat výškové rekordy, ale kvůli těmhle výhledům:

Počasí nám parádně vyšlo a všechny dny bylo totálně modro! Dokonce v závětří se už dalo opalovat, a protože jsme měli celkem dost času, tak jsme se nikam nehonili a v poklidu prolezli park.

Park sám o sobě je dost zajimavý a střídají se tam různé typy lesa. Kromě počátečního kilometru jsme nepotkali ani moc lidí.

Součástí parku je lyžařské středisko s lanovkou a dvěma kotvami. Délka sjezdovek je překvapivých 900m a dokonce tam jsou i černé úseky. A pořád tam je sníh :)

Podívejte se na více fotek do fotogalerie, lepší než sebedelší popis.

Vappu a události minulých týdnů

2009-05-13T00:56:00.010+03:00

Omlouvám se za delší odmlku a za stále chybějící článek o Stockholmu, Talinu či finské studentské večeři - Sitsitu. Ale je toho nejak moc a spisovatel by ze mě byl asi špatný, motivace k psaní upadá... Včera jsem dělal svoje 2 poslední zkoušky a snad to dopadne dobře. Teď ještě dodělat pár drobností do školy a je hotovo.

Na konci dubna se totiž konal největší studentský a možná i obecně nejmasovější finský svátek - Vappu. Je to vlastně stejný svátek jako české Pálení čarodějnic + oslava prvního máje (ale žádný socialistický průvod). Finové se na Vappu těší jak malé děti, takže už celý duben se o tom mluví a prodavájí lístky na desítky párty spojených s Vappu, které se konají klidně už i 14 dní dopředu. Hlavní oslavy jsou víceméně týdenní, a proto kdo může, slaví aspoň několik dnů. Přesto mě následující situace odpoledne před školou překvapila:

Jednotlivé skupinky studentu pořádaly Sitsity přímo v kampusu (večeře o několika chodech přerušovaná zpíváním snad každých 5 min). Bylo asi tak 14 stupnu, ale finům to ocividne nevadilo:

Hlavní oslavy se ale konají 29.5., kdy všichni studenti vyrazí slavit do ulic Helsinek. Začíná se odpoledne po různých parcích a před 18h se všichni shromáždí u sochy Havis Amandy, na kterou se takovým speciálním ceremoniálem nasazuje bílá čapka. Po nasazení si svoje čapky nasadí i všichni ostatní, protože je dostávají po prváku na výšce nebo jsou i nějake ze střední. Je to opravdu masová akce a přihlíželo tomu několik tisíc lidí.

Po té všichni dál pokračují v oslavách a později se rozprchnou na různé párty, které byly snad úplně všude. Během Vappu nosí studenti svoje Overaly a my jsme nechtěli zůstat pozadu, takže i většina erasmáků si je koupila. Přestože nejspíš jen pro jednu příležitost, ale bylo to fajn cítít se, že patřím mezi ostatní.

Tím ale Vappu nekončí, druhý den všichni vstanou poměrně brzo a vyráží na piknik. Tohle není už jen studentská záležitost, a proto to je o to víc masovější akce. Takze 1.května se skoro celé Helsinky sejdou v poměrně malém parku Kaivopuisto.

V parku jsme nakonec vydrželi celý den, takže jsem se i trochu připálil v obličeji. Museli jsme být oblečení, zas takové teplo ještě nebylo a foukalo od moře, ale slunko peklo solidně. Později odpoledne se tam objevilo i několik hudebních produkcí, takže to začalo přípomínat takový malý CzechTech. Počet lidí v parku jsme odhadovali aspoň na 20 tisíc, opravdu takhle masové oslavy Prvního máje jsem ještě neviděl. Ale holky měly smůlu, třešně tady ještě vážně nekvetly.. i když finové nás ujišťují, že to letos byla výjimečně dlouhá zima. Více fotek ve fotogalerii.

PS: Každý se mě ptá, jak vypadají finky. Tak jsou krásné a může to být třeba něco takového:

Finské "jaro" a pár nasbíraných zajímavostí

2009-04-18T13:03:00.005+03:00

Musím začít o počasí, protože to prostě jinak nejde a přestože nejsme důchodci, tak se to stává naším nejčastějším tématem. Teď se sice v ČR ochladilo, ale jinak to bylo na zabití sledovat, že vy tam máte 25°C a skoro léto! Naše rekordní teplota je kolem 10°, běžně je kolem 5° a to klidně může svítít slunko. Včera dokonce ráno trošku sněžilo! V Helsinkách jsou zálivy moře stále trošku zamrzlé. Třeba dneska je fakt pěkně, azuro.. ale teplota je 2° a fučí tam ledový vichr. Takže ještě nevidíme jediný list na stromech, sněženky tady asi nevedou vůbec a celkově to je už docela moc, chodit v druhé půlce dubna pořád v zimní bundě! Ale Helsinky a okolí jsou na tom ještě docela dobře, střední Finsko je pořád pod sněhem:

Finům to ale moc nevadí, takže když začalo víc pěkných dní po sobě, tak se otevřely u hospod zahrádky a oni tam spokojeně sedí v zimní bundě a popíjejí pivo :) Taky je možné potkat Fina v krátkém rukávu, jsem došel k závěru, že ve Finsku má člověk jen dvě možnosti: Buď čekat na léto a nedočkat se, nebo se jednoho dne rozhodnout, že už je prostě léto nezávisle na teplotě :D

Konečně jsme se dozvěděli výsledky zkoušek z 12.3., obě jsem udělal a to za A a za B ;) Jen u té druhé to není ještě úplně potvrzené, protože u mě udělali chybu ve výsledcích a čekám jak se to vyřeší. Na tu druhou zkoušku jsme čekali víc než povolený měsíc. Fakt otravné..

Ve Finsku se jí samozřejmě hodně ryb a někdy se dá koupit losos i za 5 euro kg, což není vůbec špatná cena. Ale v obchodě mají i zajimavější rybičky:

Finové jsou úplně neuvěřitelní gambleři a hrací automaty mají v každém obchodě či trafice! Taky hodně sázejí nějakou místní sportku a není nic divného vidět fronty na podání tiketu. Běžný obrázek z ochodu je takový, že babička nakoupí za pár euro trošku nákupu a pak nasype 2x tolik do automatu :) Zajímavé je, že hraní automatů je tady povolené od 15 let a už jsem viděl hrát lidi i na dvou najednou :D Takže fotka z našeho místního obchodu:

Lidé jsou schopni převést letadlem neuvěřitelné věci, např. jeden španěl dotáhnul nějakou uzenou šunku. Ale nestačilo mu pár plátků, takže vzal celou nohu a že prý to měli v kuchyni celý měsíc než to dojedli...Byli jsme v Helsinkách v hospodě Praha na Plzeň.. bohužel obrovské zklamání, protože nám ji načepovali automatickou pípou s nulovou pěnou! Zbyňa jediný měl trošku štěstí, ale jinak každý dostal stejnou jakou má Pavla na fotce. V Helsinkách jsou myslím 3 české pivnice, takže našinec tady může přežít. Akorát by měl nejdřív vykrást banku, protože Plzeň stojí 5,60 eur ;)

Aktualizoval jsem galerii z Ruska a přibudou ještě fotky a článek o Talinu, příští týden jedu do Stockholmu, takže stay tuned a mějte se zatím pěkně :)

Rusko

2009-04-07T11:12:00.006+03:00

Helsinky jsou asi 350 km od Petrohradu, takže výlet do Ruska byl jasná volba! Bohužel Rusko je stále paranoidní a snad všechny normální národy tam potřebují vízum. Proto jsem si nebyl úplně jistý, jestli se mi podaří se tam dostat. Naštěstí jsou tady 2 cestovky, které organizují výlety pro studenty a zajistí i vízum (akorát za to chtěli 45 eur).

Hraniční kontroly byly pěkně otravné, pas nám kontrolovali dohromady 3x a kvůli kontrole víza jsme museli všichni vystoupit a celý autobus projít přes jednu úřednici. Takže to trvalo víc jak hodinu a to jsme ani nečekali ve frontě. Na hranicích se navíc nemůže ani fotit, takže jen jedna fotka... Vyměnili jsme nějaké peníze v kurzu 1 euro = 45 rublů.

Rusko bylo záhy rozpoznatelné, horší cesty, horší auta a stejná krajina po desítky kilometrů, prostě jen přírodní les. Petrohrad nás přivítal futuristickými panelákovými sídlišti. Raději se podívejte na fotky, to se těžko popisuje. Pak jsme zapadli do kolony aut a asi hodinu se plazili k hotelu Moskva, kde bydlela část lidí a my se zbytkem v hostelu Abrikos (snad jsem to přepsal z azbuky správně, jsem se ji naučil jen z části..). Náš hostel byl přímo na hlavním 4 km dlouhém bulváru Něvskij prospekt. Krapet nás vystrašila chodba, které vypadala jak z nějakého squatu. Vlastní hostel byl úplně nový, pěkný a takový domácký. Akorát všechno bylo malé a namačkané na sebe. Přesto nám doporučili nepít místni vodu z kohoutku.

Ruský fast food

Typický ruský fast food nenabízí hamburgery, ale palačinky na tisíc způsobů. Takže tam jsou jak klasické sladké, tak i palačinky s masem. Je to celkem dobré, ale jíst to často bych asi nemusel. Cena nebyla nějak zázračně levná, takže jsme tam každý nechali asi 5 euro. Radší jsme pak chodili do MacDonaldu, který byl opravdu levný.

Kateřinský palác

Letní sídlo carské rodiny je úžasný palác, který musí každý navštívit. Nachází se asi 25 km od Petrohradu v městě Puškin, protože má podstatně lepší mikro klima než deštivý Petrohrad. Pálac vyhořel během Druhé světové války a postupně je opravován. Rekonstrukce tedy probíhají už několik desetiletí, což je pochopitelné, protože originálních věcí je pomálu (většinou jen to co šlo odvést) a výzdoba je naprosto neuvěřitelná. Např. na hlavní sál spotřebovali 27 kg zlata. Výzdoba je tvořená vyřezávaným dřevem pokrytým zlatem. Před pár lety otevřeli i slavnou Jantarovou komoru. Ta je taky kompletně nová, protože originální jantar odvezli za války němci a už se nikdy nenašel. Na výzdobu bylo použito 6 tun jantaru! Bohužel se tam nemohlo fotit.

Petrohradské metro

Museli jsme si vyzkoušet i metro, které je taktéž neuvěřitelné. Nesmí se tam fotit (stejně jak pražské metro ma sloužit jako kryt v případě jaderného útoku...). Je jedno z nejhlubších na světě a stanice jsou poměrně krásné. Když tak se podívejte na fotky na Wikipedii: http://en.wikipedia.org/wiki/Saint_Petersburg_Metro Jedna cesta stojí 20 rublů = 12 Kc, za které člověk koupi kovový žeton, který vhodí do turniketu. Vybrali jsme si zrovna páteční večerní špičku, takže metro bylo úplně neuvěřitelné plné! Takové davy lidí jsem v metru ještě v životě neviděl.

Limuzína

Protože to je studentský zájezd, tak některé body programu byly trochu přizpůsobené větší zábavě a nočnímu životu :) Takže jsme si za 15 eur mohli zaplatit 2h poznávací jízdu po Petrohradu. V ceně bylo i nějaké ruské šampaňské a mohli jsme si vzít i další vlastní pití. Měli jsme dvě limuzíny, pro 10 a 16 lidí. Je to trochu snobárna, ale byla to celkem sranda a aspoň jsem jel poprvé v limuzíně ;) Vždycky jsme někdě zastavili, jako správní japonští turisti nacvakali spoustu fotek a zase se jelo dál. Na jednom náměstí nabízeli projížďky na koni, přestože byla asi půlnoc. Jeden kámoš si teda koňa zaplatil za 100 rublů, ale protože zrovna zaveleli k odjezdu, tak na něm byl asi 1 minutu.

Černé taxíky

Jeden z nejsilnějších zážitků je ježdění v ruském taxíku. Není to totiž klasický označený taxík s taxametrem (ale i takové jsou), ale v noci v podstatě každé levnější auto! Stačí tedy mávnout jak v New Yorku a první auto zastavuje! Pak si člověk musí dojednat cenu, lepší je to zkusit česky než anglicky, protože číslovky jsou téměř stejné a je větší šance, že vás nebudou chtít tolik odrbat. První taxík nám domluvil nějaký mladý rus, který se k nám připletl a byl strašně nápomocný. Nejdřív jsem furt čekal, co z něho nakonec vyleze, ale asi nám fakt chtěl jen pomoct. Takže nám domluvil odvoz za 100 rublů = 60 Kč na vzdálenost asi 3 km. Což je proti 24 eur za 8 km v Helsinkách neuvěřitelný rozdíl. Trochu jsme váhali, jestli do dotyčného auta vlezem, ale tak byli jsme tři ;) Pak jsme jeli ještě několikrát, občas s lepší cenou, občas se nám to moc nepovedlo. Ale pořád to bylo pár eur pro několik lidí. A člověk byl nevěřil jak si dokáže v noci česko-rusko-slovensky pokecat, řidič znal Prahu a Karlův most (přestože vypadal trochu podivně) a tak jsme měli společné téma :D

Tohle byl náš první taxík. V Petrohradu je strašně moc prachu, takže i luxusní auta jsou často totálně zaprášená.

Aurora

Tak na Auroru se každý těšil, to by prostě bez ní nešlo. Je možné se podívat zdarma na palabu, ale vnitřek nebyl přístupný. Je to docela impresivní loď vzhledem k tomu, že je z První světové války. Pokud si nepamatujete z dějepisu, tak výstřel z Aurory signalizoval Bolševikům, že mají zahájit útok na Zimní palác.

St.Isaac katedrála

Největší katedrála v Petrohradu, do které se má údajně vejít 10 000 lidí. Moc se nám to nezdálo, protože zas tak velká nebyla. Ve vnitř opět honosná ruská výzdoba plná zlata a mozaikových ikon. Vnější sloupy jsou tvořeny z jednoho kusu mramoru, což je vzhledem k jejich velikosti impozantní. Katedrála je vysoká 101,5 m a stavěli ji 40 let pod vedením hlavního architekta, který ji zasvětil prakticky celý život (začal ji stavět ve 26 letech a zemřel rok po dokončení). Zajimavá je konstrukce kopule, kterou tvoří ve skutečnosti 3 vnořené kopule. Vnější, vnitřní a ještě jedna je mezi nimi. Prostor mezi kopulemi je vyplněný hliněnými "hrnci" (anglicky pot, zkuste najít nějaký vhodný termín...), které měli zlepšovat akustiku a fungovat tak jako zesilovač. No krapet zajimavé, ale třeba to fakt fungovalo :) Za dalších 100 rublů se dá jít i na ochoz, ze kterého je dobrý výhled na celý Petrohrad.

Zimní palác a Hermitage

Naprosto obrovské sídlo carské rodiny. Jestli v tom nesídlila tenkrát komplet celá administrativa se všemi ministerstvy, tak vůbec nechápem k čemu jim mohlo být několik stovek místností. Dnes tento palác využívá Hermitage, což je takový ruský Louver s největší sbírkou obrazů na světě. Obsahuje údajně 3 miliony předmětů, ze kterých je vystavených pouze malá část. A z té jsme viděli asi 30% :D Je to naprosto šíleně obrovské a člověk by tam mohl chodit asi týden. Vstupné je pro studenty zdarma, ale bývají tam velké fronty. Měli jsme štěstí a fronta měla 5m. Ale druhý den jsme šli kolem a měla asi 100m. Měli jsme možnost si zaplatit návštěvu s výkladem a bez čekání ve frontě, ale cestovka za to chtěla 25 eur, tak jsme to přeskočili. Ale i sami jsme zvládli najít a vidět obrazy Van Gogha, Moneta, Renoir, Rembrandta, Leonarda da Vinci, Raphaela, Picassa a spoustu dalších, kteří mi ale bohužel nic neříkají.

Ruský balet

Když už v Rusku, tak na balet. Plácli jsme se přes kapsu a za 30 eur vyrazili na balet Don Quijote do Mariinského divadla. Lístek samozřejmě stál 320 rublů, ale jako turisti jsme museli platit nějakou turistickou přirážku. Přesně jsem nepochopil, jestli to byla oficiální přirážka nebo jen cena na černém trhu, ale každopádně nebyla jiné možnost. Divadlo nebylo zdaleka tak honosné jak bych čekal a na třetí galerii jsme seděli dokonce jen na dřevěných lavicích! Byl jsem poprvé v životě na baletě a nebylo to špatné. Akorát strasně dlouhé, 3h s dvěmi přestávkami jsou na mě prostě moc. V závěrečné části bylo vrcholné představení hlavních sólistů a to jsem teda už vůbec nechápal, jak to dělají. Hlavně ten chlap tam úplně létal!

Celý výlet byl úplně skvělý a vůbec nelituju peněz, které to stálo. Nějaký cenový přehled:

Zájezd+víza: 201 eur
Vstupy: 75 eur
Útrata (včetně jídla): 100 eur

BigMac: 38,4 Kč
Pivo Baltika 3 0,5l plech: 15 Kč
Nejlevnější vodka 0,5l: 39 Kč
Vstupné do klubu: 180 Kč
Pivo v klubu: 96 Kč

(více fotek ve fotogalerii a ještě to budu měnit, tak se když tak podívejte znovu za pár dnů, zatím to je jen první nástřel)

Vivat české zdravotnictví!

2009-03-26T16:11:00.002+02:00

Nadáváte na české doktory? Myslíte si, že vám nedávají patřičnou péči a že ve vyspělých zemích západní Evropy to musí být zákonitě lepší? Chyba lávky, na vlastní kůži jsem se přesvědčil jak zdravotnický systém funguje v pokrokovém Finsku. Onemocněl jsem totiž a vyklubala se z toho moje oblíbená angína, takže jsem se vydal navštívit doktora.

Od ostatních jsem už věděl, že je potřeba se nejdříve telefonicky objednat. Sestra mi po vyslechnutí mého problému doporučila jít rovnou do jiného zařízení než to, kam jsem volal (nepochopil jsem moc proč, cosi že tam stejně nedělají testy na krk..), ale že tam můžu jít bez objednání. To mě potěšilo a vyrazil jsem to hledat. Naštěstí jsem už znal zastávku, na které jsem měl vystoupit a tak aspoň s MHD nebyly žádné problémy.

Po příjezdu do Töölö Health Center (dobrý název, že?) jsem zašel na recepci, zaregistrovali mě nějak a po hodině čekání si mě zavolala nějaká sestra (doktorka to nebyla, ale doufám, že úplně klasická sestra taky ne). Vyslechla si, co mě trápí, podívala se do krku, změřila teplotu, přestože jsem ji říkal, že jsem si vzal paralen a poslala mě na test s tím, že si mám zítra zavolat pro výsledek a podle toho doktor rozhodne, co mi předepíše. Tady jsem se zarazil a nechápal, proč mi nedají antibiotika rovnou, když ta angína byla jednoznačně viditelná okem. Odpověd byla, že se potřebují ujistit, že to je fakt angína a ne jen virová mononukleóza. Argument, že jsem mononukleózu už měl (a po druhé to mám pocit nejde) neuspěl. Odešel jsem tedy za další sestrou, která mi udělala klasický výtěr z krku, a bez léků jsem se vrátil domů.

Druhý den jsem se dovolal až na potřetí, protože vždycky to spadlo do nějaké finské plechové huby a to jsem samozřejmě nerozuměl ani slovo. Nakonec to ale zvedla, řekla mi, že to je fakt angína a že doktor mi předepíše antibiotika a recept bude kolem 16h v lékárně. Tady totiž recepty posílájí do lékáren přímo. Angína se za ten debilní den čekání akorát krásně rozrostla, díky moc... Ptal jsem se, jestli mám přijít na nějakou kontrolu a že prý nemusím, že ví co mi je a že mi ty léky pomůžou. Takže žádné testy moči či krve po antibioticích, za celou nemoc ani nemusím potkat skutečného doktora, nikdo mi neposlouchal plíce a další procedury, co se u nás standartně dělají. No nedá se nic dělat, jsem z ČR asi zvyklý na moc velký nadstandart :)

Odpoledne jsem si tedy konečně šel pro antibiotika a jaké bylo moje překvapení, když mi předepsali penicilin, přestože jsem jim říkal, že jsem na něho alergický! V té době už samozřejmě doktoři neordinovali a lékárnice ten recept změnit nemohla. Takže mi dala na výběr, jestli to chci risknout nebo ne. Vzhledem k tomu, že mě fakt fest bolel krk, tak jsem byl ochotný to risknout (jsem reakci na penicilin měl stejně jen jednou v životě a předtím mi nikdy nevadil). V tu chvíli se do toho ale připletla paní z vedlejší fronty, začala něco finsky mluvit s lékárnicí a pak mi anglicky říkala, že je doktor! Takže chvíli poslouchala můj problém a pak mi napsala nový recept přímo v lékárně! Opravdu neuvěřitelné štěstí, ještě dodala, že je tady náhodou, že běžně chodí do jiné lékárny. Nepotřebovala ani žádné vlastní formuláře či razítko, normálě vyplnila recept z lékárny, podepsala a bylo. Ani nemusela ukazovat nějakou kartu, že je vážně doktor. Prostě Finsko, u nás by to bez razítka nešlo, každý druhý by to zneužil. Zaplatil jsem tedy 10 euro za antibiotika a vyrazil domů se konečně léčit. U doktorů jsem nemusel platit nic, bylo to nějak zdarma, ale asi tam jsou nějaké limity. Antibiotika zabrala a dneska už se cítím líp, takže budu snad zase brzo zdravý ;) Jinak co jsem se bavil s ostatními, tak podobně špatné zkušenosti mají tady s doktory všichni, opravdu zlaté Česko!

Zkoušky

2009-03-19T20:52:00.002+02:00

Minulý týden jsem si užil trošku rušnější a musel jsem se učit na dvě zkoušky. Ve Finsku totiž mají semestr rozdělený na dvě periody (nevím jestli je pro to nějaký český termín) a některé předměty jsou pouze na jednu periodu. Takže jsem dělal zkoušku z předmětu "o mobilech" a druhý byl o rádiových systémech. Výhodou bylo, že se tak z 30% tématicky kryly ;)

Z první zkoušky jsem měl poměrně respekt, protože slidů bylo pár stovek a brali se tam taky docela dost těžké příklady. Na internetu je k dispozici zadání zkoušky před pár lety a nebylo vůbec lehké. Takže jsme si zrovna moc nevěřili. Naštěstí jsme ale měli větší štěstí a v zadání se objevily totožné přiklady, jako jsme dělali na cvičení ;) A přiklady byly klíčové. Druhá zkouška už byla z lehčího předmětu a navíc podle slov učitele to směřovalo pouze ke zkoušení příkladů a pak otázky na odborné články, které jsme měli číst v rámci cvičení. To je poměrně novinka, na FELu nic takového není. Každé cvičení má perfektně zpracované příklady a odpovědi na požadované otázky, což zase dost ulehčuje učení. Takže jsme se dost vykašlali na teorii ze slidů a zaměřili se jen na cvika.

Rád bych se pochlubil, jak jsem dopadl, ale místní specialitka je, že na opravu zkoušky mají učitelé celý měsíc! Většinou jim to zabere tři týdny, navíc nejsou před zkouškou ani opravené úkoly, které pak můžou zlepšit výslednou známku. Mám z toho ale dobrý pocit, tak si celkem věřím, že jsem to udělal ;) Zajimavá je podoba zkoušky, neexistuje ústní část a píšou se dva předměty v jedné místnosti. Střídá se to po řadách a papíry jsou už nachystané na stole. Všechny věci si musíme nechat bokem a k papíru se jde jen s tužkou a kalkulačkou. Opisování tady berou vážně, nikdo vám nic neporádí, ale protože se sedí jen ob jedno místo, tak jsme se s čechoslováky k nějaké spolupráci stejně dostali ;) Na zkoušku je spoustu času, celkem tři hodiny, ale může se stát, že máte dvě zkoušky ve stejné tří hodinovce. Pokud člověk neuspěje, tak má pokus další periodu a pak zase. Nevím jestli to je nějak limitované, ale vždy je jen jeden pokus za periodu. Teď to tedy bylo ještě jakž takž, ale pokud sem nechci jet ještě jednou v srpnu, tak mám v květnu asi tři zkoušky s jedním pokusem na každou. Trochu stresujicí vzhledem k tomu, že to je tady opravdu těžší než doma.

Ještě jedna poznámka k výuce, na včerejší přednášce nám náš profesor ukazoval aktuální návrh z budoucích specifikacích LTE (budoucí mobilní síť), na kterém bylo datum 9. února 2009. Dokonce to měl zapracované už i do slidů. Docela rozdíl oproti 23 let starým skriptům a ještě starším obsahem předmětu TKV u nás na FELu... :( Budu mít teď předmět taky o vedení, tak pak bude parádní možnost porovnat rozdílné přístupy ke stejné problematice. A poslední poznámka, po týdnu zkoušek není žádná pauza, takže jsme hned zpátky ve škole. Ale budou týdenní velikonoční prázdniny ;)

Hartwall Areena

2009-03-09T10:19:00.004+02:00

Minulou neděli jsme se byli podívat na místní hokej ve slavné Hartwall aréně, ve které se hrálo několik mistrovství světa. Šlo o jeden z posledních zápasů základní části a bylo to lokální derby mezi Helsinki Jokerit (domácí) a Espoo Blues (v Espoo chodíme do školy, víceméně kompaktní část Helsinek, ale přesto samostatné město). Týmy byly na 3. a 4. místě tabulky, takže jsme očekávali vpodstatě místní hokejovou špičku. Ale chyba lávky..

Nejsem teda nějaký odborník na hokej, ale česká extraliga je lepší. Stejný názor měl i bydla, který hrával závodně. Finové totiž hráli strašně samostatně, nedokázali si pořádně nahrát a nesehráli snad ani jednu přesilovku. Celou dobu jsem si říkal, jak náš národní tým s nima může někdy prohrát :D Uměli teda dobře bruslit, ale to bylo tak všechno. Zajimavé bylo, že hráli strašně dlouho bez přerušení, klidně 10 min. Za zápas polámali asi 5 hokejek z kvalitního finského dřeva. Výsledek byl nakonec 3:2 pro Espoo, Jokerit snížil 8 sekund před koncem!

Čekal jsem narvanou halu, když se jednalo o lokální týmy. Nebylo to teda špatné, 11000 diváků při kapacitě 13000. Ale překvapilo mě počet fanoušků a klid jaký na stadioně panoval. Hosté měli asi 30 skalních přiznivců, kteří přeřvali asi 70 skalních domácích :D žádné bubny či řechtačky, jen občas nějaké skandování. Jakmile domácí prohrávali o 2 góly, tak se jejich fanoušci odmlčeli úplně.. Na stadionu bylo vážně hrozné ticho, takže když jsme se bavili mezi sebou, tak to mohla slyšet půlka tribuny. Lístek nás stál 14 euro a byl to ten nejlevnější. Ale pořád v pohodě, ta hala je postavená vážně dobře.

Jinak aktuálně jsem vytížený školou, protože ve čtvrtek a v pátek mám zkoušku. Nevím jestli jsme vám to říkal, ale semestr je tady dělený na dvě části a některé předměty končí v půlce. Snažím se učit, ale uvidíme jestli to k něčemu bude, minimálně jedna zkouška vypadá dost těžce :(

Sáňkování Laskiaisrieha 2009

2009-02-27T18:51:00.005+02:00

Tak tohle byla typická akce místních studentů. Hromadné sáňkování na čemkoliv + soutěž o nejlepší vystoupení a nejlepší sáňky. Konalo se to v parku na jihu Helsinek (asi nejvyšší kopec širokodaleko) a sešlo se tam údajně 3000 studentů. Všichni byli ve svých overalech, takže jsme si tam připadali i trochu nepatřičně, když jsme je neměli. Škoda, že k tomu není nějaká legenda, protože kromě pár oborů od nás ze školy jsem neměl tušení, kdo je kdo. Mrkněte do fotogalerie, fotky budou lepší než nějaký slovní popis.

A tohle byla perfektní vychytávka, pojizdná sauna borců ze strojky od nás z TKK :)

A koho zajimálo, jestli tady je zamrzlé moře, tak minimálně tady v zálivu bylo:

Chata v Nuuksiu

2009-02-27T18:09:00.007+02:00

Pozoruju, že jsem se na docela dlouho odmlčel s dalším příspěvkem. Ne že by se nic nedělo, ale nějak nezbýval čas a chuť to sepsat. Minul jsem i měsíční výročí mého příletu do Finska, takže místo sumarizačního článku bude sumarizační věta - mám se stále skvěle a nic mi nechybí :)

Chtěl jsem se podělit o jednu vydařenou akci a to párty na chatě u jezera v blízkém národním parku - Nuuksiu. Chata byla pronajatá od klubu Švédských inženýrů (či co to bylo) a postelí tam bylo asi 8. Ale tak dobrých lidí se vždycky vejde, takže jsme vyrazili ve 23 lidech... Cesta byla trochu náročnější, protože jsme si ji zpestřili ztracením a hledáním chaty těsně před tím než padla tma. Taky když jediný člověk, který tam už byl dřív, byl Ital a dokazál si splést dvě naprosto odlišné chaty u různých jezer :D Ale všechno dobře dopadlo a nakonec jsme trefili a nikdo ani nezmrzl.

Chata byla klasická jakou všichni známe, útulná a dokonce i docela vytopená. Postarali jsme se teda o oheň v krbu, začala zábava a pak se taky začalo makat díře v ledu, ať se máme kde schladit po sauně. Na to jsme čekali na příjezd fina Mikka, který dovezl patřičné nástroje a know-how, jak se to dělá. Sauna byla malá, s vlastními kamny na dřevo a úplně skvělá. Jediný problém byl, že byla od jezera asi tak 20m po namrzlých schodech a hlavně při návratu to bylo poznat.

Nejdříve se vrtaly díry v rozích:

A pak se led řezal touto pilkou (prosím neplést s harpunou nebo tak něčím):

Pak se dle teorie měl led vytáhnout a je to. Jenže už v průběhu řezání a vrtání se zjistilo, že ledu bude krapet víc a že se neví, jak ho vytáhnem. Když se po dořezání celého obvodu nepohl ani kousek, bylo jasné, že bude potřeba zkusit alternativní postupy.. Takže jsme řezali znovu a znovu, na menší kousky a po 2,5h se nám povedlo vytvořit dostatečnou díru! Ledu tam bylo asi půl metru a při řezání jsme trochu pokrátili hadici, která vedla do jezera.

No a výsledkem bylo následující použítí:

Zdaleka to nebylo tak strašné jak jsem čekal :) Více fotek ve fotogalerii.

Týdenní souhrn

2009-02-15T22:31:00.004+02:00

Další týden za mnou a věci se pomalu začínají dostávat do steoretypu. Člověk zjišťuje, že chození na přednášky není zas tak o moc jiné než doma a proto vstávání, zvlášť na ty ranní, začíná být velmi obtížné. Ale tak aby to nevypadalo, že na školu úplně kašlu, koupil jsem si za 8 euro handouty do jednoho předmětu. Dalo by se to přirovnat ke skriptu, ale ty naše obsahují z půlky vytištěné slidy z přednášek a z půlky doplňující text. Slidy nejsou záměrně na netu, aby měl člověk motivaci si je koupit. Funguje to tak, že přes informační systém si je objednáme a za pár dnů nás čekají na místní poště v kampusu. Úkoly do školy se teprve postupně rozjíždějí, je to spíš na delší dobu a nejsou povinné, pouze zlepšují známku. Takže se ještě uvidí kolik jich nakonec udělám..

Jediným problémem ve škole jsou laboratoře z bezdrátové komunikace. Zpočátku to vypadalo příjemě, ale teď jsme začali pracovat na přípravě na další dvě laborky a je to úplně jiné kafe. -odborná pasáž- V první přípravě se musí odvodit nějaké maticové vztahy (jsme to myslím ani nikdy nedělali a to nemluvím o tom, že bych to snad mohl umět) a pak nějaké úkoly v Matlabu. To jsme přeskočili rovnou s tím, že ve druhé přípravě se ptají na nějaké věci ohledně GSM a to najdem hned. Chyba lávky. Počítání délky jednotlivých částí rámce, normal burstu, hlasového paketu, různé typy chybovosti, to bylo jěště stravitelné. Ale pak začali totální detaily ohledně modulací GMSK, pi/4 DQPSK, zakreslení bitové posloupnosti do trellis diagramu (to by mi mohl někdo poradit, nerozumí tomu někdo?) atp. -konec odborné pasáže- No peklo na x hodin a ještě to nemáme hotové. Sranda je, že ty odpovědi nelze najít v materiálech k laborkám a už ani na internetu, takže zkusím zítra asi knihovnu a nějaké hrozně chytré knihy. Naštěstí s deadlinou to dopadlo dobře, učitel odepsal, že bude stejně pryč a musíme to odložit ;) Jsem zvědavý na vlastní měření, vypadá to pěkně složitě.

Příští týden mají děcka asi nějaké zimní prázdniny, protože vícero přednášek se ruší. V jednom předmětu nám učitel na rovinu řekl, že si myslí, že je výborný čas na nějaké skiing holidays a utřídění nabitých poznatků. Takže v pohodě zrušil 2 přednášky. Tak tohle by se na ČVUT nestalo :(

Chtěl jsem si koupit kuřecí prsa, ale ty jsou z nějakého záhadného důvodu dost drahá. Za to marinované kuřecí stehna jsou skoro zadarmo. Takže jsme dneska měli oběd pro 3 lidi sestávající se ze 3 velkých kuřecích stehen dohromady za 1,79 eura a pytlíku hranolek za 1,5 eura! No tohle vážně šlo :)

Ve Finsku je zajimavé, že kluby či hospody mají často povolený vstup pouze pro starší lidi, nestačí jen 18 či 21. Takže už znám 2 místa, kde se může až od 24 let! Ale nikdo nás nekotroloval, takže jsme v pohodě prošli.V pátek jsme byli v Molly Malone, což je taková obrovská Irská hospoda s asi 3 bary, parketem a ještě zvlášť podiém pro kapelu. Dal jsem si tam pivo Foster's (co pije Fanda v Anglii s panem domácím) za 5,60 eura, takže mě chuť na další celkem přešla. Měli dokonce i točeného černého Kozla za nějákých 5,40 0,4l. Celkově tam čepovali asi 12 druhů piva, celkem působivé. Na stránkách mají dobrý slogan: "Neexistují žádní cizinci v Molly Malone, pouze přátelé, kteří se ještě nepotkali!" Kdyby tám stalo pivo pod euro jak u nás, tak je to snad bezchybné. Finsko je taky jedna ze zemí, kde je zakázané kouřit v hospodě. Takže většinou lidí mrznou venku nebo mají speciální kuřárnu, což byl místní případ. Člověk pak aspoň nesmrdí jak u nás.

Polyteekkarimuseo

2009-02-11T11:24:00.006+02:00

Finští studenti udržují spoustu tradic a mají celou svoji vlastní kultůru. Je to celkem rozdíl od našich zvyklostí. Ne že bychom neměli vůbec žádné studentské tradice, ale tady to je o něčem jiném. Taky třeba Studentská unie je organizace podstatně větší, aktivnější a disponuje i obrovským rozpočtem. V kampusu naší školy např. vlastní koleje pro asi 2500 lidí. Mají sami o sobě i vlastní muzeum, kde jsme se byli podívat.

Teekkari je slovo označující studenty technických škol. Lehce se dají rozpoznat podle tradičních overalů (v podstatě různobarevné montérky), které nosí na party, studentské akce či jako "reprezentativní outfit na exkurze". Každá guilda (studentský klub daného oboru) má vlastní barvu. U nás na elektru to jsou bílé a třeba strojaři mají luxusní růžové :D

A pár historických

Na overalech jsou sponzoři dané guildy (takže u nás Nokia, Siemens atp.) a potom spousta nášivek z jednotlivých akcí. To už záleží individuálně, co si tam kdo dá, lze potkat opravdu různorodé doplňky. Až bude nějaká větší akce, tak to nafotím i na živo, zatím potkávám jen tak občas někoho.

Další tradiční prvek je speciální čepice. Ta se dostává jak kdyby při imatrikulaci a zase podle tvaru a odznáčku lze odlišit jednotlivé školy. Při Vappu (svátek práce a největší party v roce) to že prý nosí všichni včetně absolventů.

Nejvíc nás ale pobavil Teemu Kerppu. Jeho idea totiž připomíná českého Cimrmana :) Studenti vytvořili fiktivního studenta, přihlásili ho do školy a začali pod jeho jménem skládat zkoušky. Vždycky se někdo musí obětovat a jít na zkoušku 2x, jednou za sebe a jednou za Teemu. Škole tahle recese nevadí, takže má normálně účet v informačním systému, vždy mu někdo zaregistruje předměty a dělají za něho úkoly. Je to poměrně stará tradice, myslím z 80. let, ale povedlo se jim to dotáhnout už na doktorát! A tady je jeho diplom:

Pokud si chcete víc přečíst o Teekkari můžete tady: http://www.tky.fi/en/student-life/teekkari_culture/being_a_teekkari/

Škola

2009-02-08T18:01:00.012+02:00

Zkusil jsem trochu nafotit, jak to vypadá u nás ve škole. Většinou to není žádný dramatický rozdíl oproti ČVUT, taky už lze vidět, že je kampus trošku starší. Ale přece jen interiéry byly dělané s větším vkusem než u nás.

Finové si nenosí moc notebooky do školy, tak jsou tady hojně využívané počítačové studovny. Všechny jsou perfektně vybavené, bez dozoru a funguje na ně jedno přihlašovací heslo pro celou univerzitu. Celkově je to tady víc univerzita než samostatné fakulty jako u nás. Takových učeben je jen v hlavní budově asi tak 10 a pak jsou ještě další na každé fakultě.

Pro IT nerds: Kompy jsou dobrá děla, Lenovo s Intel Core Quad (4 jádra) na 2,4 GHz se 4 GB RAM a má to luxusní 22" širokoúhlé LCDčko. Dokonce aj Visty se všema featurkama jsou na tom pěkně svižné.

V každé počítačové studovně je možné zdarma tisknout libovolný počet stránek (samozřejmě nikdo toho nezneužívá jako u nás, ale není problém si třeba vytisknout přednáškové slidy i když to je pár desítek stránek). Na kopírování je potřeba nějaká speciální karta, ale stejně jako u tiskáren, žádná obsluha a pokud dojde papír, tak ho student jen přidá z přípravených balíků. Opět to nikdo nekrade, ale tak nejsme v Čechách...

Mám tady jeden zajimavý předmět, který se jmenuje Internet and Computing Forum a jedná se o přednášky lidi z praxe na různá témata. Je to za 2 kredity, bez zkoušky a jen je potřeba odevzdat krátký popis o čem ty přednášky byly. A jako bonus se to koná v tomto luxusním přednáškovém sále, kde se dá parádně spát a i pro mě jsou sedačky dost vysoké, abych si mohl opřít hlavu ;)

Zapsal jsem si taky i jedny laboratoře a to je celkem jiné kafe než doma. Nejenom že to trvá minimálně 3h, ale i prostředí je dost jiné, nemuseli jsme řešit žádné formální školení z bezpečnosti a nikdo nás tam nehlídá. Taky nás nechají dělat úplně všechno a nikdo se nebojí, že bychom něco z vybavení zničili nebo ukradli. A přitom vážně nemůžou mít přehled, co tam všechno vlastně mají. Dalo by se říct, že to je takové tvůrčí prostředí ;)

Zřídil jsem už taky fotogalerii, protože vám chci ukázat víc fotek než se dá na blog dát. Takže tady je FOTOGALERIE: http://picasaweb.google.com/ondrejmaca

Slunce

2009-02-06T00:52:00.007+02:00

Možná jste si už všimli, že na všech fotkách převládá jednotlitý šedý mrak. To je tady typické zimní počasí a už i po krátké době to začíná být poměrně otravné a depresivní. Než by se mi ale povedlo upadnout do nějaké deprese, tak se počasí změnilo, vyjasnilo se, teplota spadla přes noc z -2 na -18 a ráno jsme se probudili do nádherného azura:

Byl jsem se tedy víc podívat po okolí a fakt mě překvapil přilehlý park. Mají tam spoustu upravených stop na běžky! A to nejsme někde za městem, je to normálně součást aglomerace. Fakt bych si šel zajezdit pár koleček. Bydla španěl Pepé si byl kdesi běžky půjčit, je to pro ně pořádná atrakce, ale půjčovné stojí 15 eur na 2 hod. Což mi přijde jako vyděračství, se budu muset poptat jestli tu není něco dál od města, kde by to byla platba za den.

Pěkné počasí se potom objevilo ještě v úterý, tak jsme s bydlou vyrazili do Nuuksio National Parku. Je to kousek od Helsinek a dá se tam dojet přímo MHDčkem. Šli jsme jen na takovou procházku kolem jezera (komplet zamrzlé), ale bylo to celkem fajn. Asi to tam je lepší v létě, kdy je to že prý i dost přeplněné, ale v zimě to taky mělo své kouzlo.

Horské smrky ve 100 m.n.m. :)

Parádní vymoženost je tohle "ohniště". Hned vedle je totiž bouda se dřevem, sekerou a pilkou (nikdo samozřejmě neukradl), stačí jen přijít a zapálit. Vše zdarma nachystané, člověk nemusí složitě shánět dřevo ve vysbíraných lesech :)

A luxusní bylo pozorovat běžkaře na tomto podstatně větším jezeře:

První týden za mnou

2009-02-01T14:47:00.003+02:00

Jsem si tak uvědomil, že tady ruzně popisuju jak to tady vypadá (a ještě se chystám brzy přidat něco o menze a škole), ale nenapíšu jak se vlastně mám! Tak kdo to neví, mám se skvěle :) Když to vezmu popořadě, vyřizování formalit šlo až nad očekávání lehce. Úřední hodiny mají každý den, na magistrátu žádná fronta a strašně ochotné chování, při vyřizování karty na MHD jsem čekal asi 10 minut a pak mi slečna perfektní angličtinou všechno vysvětlila. Jediná špatná zkušenost by mě mohla čekat na policii, ale na tu jsem se vykašlal, protože jsem se rozhodl obejít bez přihlášení k pobytu, které mi je na nic a stálo by mě 40 eur...

Měl jsem velké obavy z registrací předmětů, ale ta proběhla taky v pohodě. Heslo do systému (WebOodi) mi začalo fungovat druhý den, předměty nejsou skoro kapacitně omezené a docházka se nikde neřeší. Některé věci navíc třeba ještě ani nezačaly, takže rozjezd je taky takový pozvolnější jako u nás. Ale to neplatí o úkolech, takže hned první týden jsem jich musel pár udělat. To je tady asi největší rozdíl, úkoly na každé cvičení. Ne všechny jsou povinné, ale přidávají body ke zkoušce. Školu mám nakonec skoro každý den, ale vždy jen pár hodin. Tento týden jsem všechno poctivě odchodil, ale vzhledem k tomu, že se nedělá docházka, tak se to jistě bude redukovat stejně jako doma... pouze v pátek jsem odešel v půlce přednášky, protože jsem už nevydržel 20 minutové zastavení u jednoho slidu a nekonečné dotazy indického kolegy, který nechtěl stále pochopit, že odpověd na svoje dotazy obdrží na dalších přednáškách! Fakt na zabití a navíc bylo pátek po obědě, chtělo se mi spát, přednášel známé věci.. no vydržte to :)

Ale dost o škole, co se týká lidí kolem, tak si nemůžu stěžovat. Myslel jsem si jak tady bude samý cizinec a člověk skoro zapomene češtinu, ale chyba lávky. Čechoslováků je tu hodně, na jedné hodině nás dokonce chodí 6 z 20, takže skoro jak doma ;) Pak je tu hodně Španělů a Portugalců, jich už taky pár znám. Lidi tu jsou všichni strašně přátelští a v pohodě. Jediny problém je si zapamatovat všechna jména najednou, ale tak to se postupně poddá. Byl jsem v týdnu i na prvních studentských párty a to taky nebude vůbec špatně :) Finové jsou celkem odtažití, ale když už se s nima člověk začne bavit, tak jsou úplně v pohodě. Dokážou opravdu dost pít, takže není ničím neobvyklé potkat motající se skupinky ve městě, jak se jednou rozpijou.. Ale není to tak, že všichni pijí jen vodku. Možná by chtěli, ale minimálně kvůli cenně pijí pivo ;) na studentských party je pivko za 1,5 eura hnusně točený podmírák nebo rozlévají třetinky za euro. Jako doma to holt není no..

Helsinky

2009-01-30T09:48:00.006+02:00

V sobotu jsem se byl i na chvíli podívat do centra a ještě jsem vám ani neukázal fotky.. Helsinky mají půl milionu obyvatel, ale je to vlastně souměstí 3 měst - Helsinki, Espoo a Vantaa a dohromady mají 1,2 milionu. Takže jak Praha. Narozdíl od Prahy to ale není tak vyhlášená turistická lokalita a není tady ani tolik zajimavých věcí k vidění.

Asi nejznámější památkou je katedrála Sv.Mikuláše, opravdu impozantní budova. Původně byla postavena jako pocta ruskému carovi, ale po získání nezávislosti ji přejmenovali ;)

Finské národní divadlo s naším moc měřit nemůže..

Hlavní nádraží, tvoří opravdové centrum dění. Již proto, že sem jezdí všechny regionální vlaky, které mají ale spíš funkci metra.

Vlastní centrum není zrovna historické a tak jsou k vidění spíš moderní kancelářské baráky

a nákupní centra:

Finové rádi jezdí na kole a ani sníh je nezastaví :) Často ale mají pláště s kovovými "hřebíky" (nevím jak se to jmenuje česky, prostě spiky), tak to možná jde i na sněhu.

Jak nemám rád šílené vánoční výzdoby, tak tohle nasvícení stromů se mi vážně líbilo:

Tohle samozřejmě není všechno z Helsinek, jsem byl ve městě asi jen 2 hodiny, pak byla tma a taky pořádná kosa, tak jsem to už zabalil. Pokračování přístě ;)

Pivo

2009-01-28T12:10:00.005+02:00

Češi se vážně nezapřou a téměř každý se mě ptá, jaké tu mají pivo a zakolik :) No a když už se zeptali i vlastní rodiče, tak fakt napíšu tento spot, ať se nemusím opakovat. První pozitivum je, že i v našem malém obchodě hned za rohem mají Kozla! Že prý i Plzeň, ale ta momentálně nebyla když jsem tam byl. A pro fajnšmekry dokonce i tmavý ;)

Horší to je už při bližším pohledu na cenu, kdy za něho chtějí 2,15 eur. Což je vážně nic moc :( a všimně te si, že to je dokonce víc než slavný Carlsberg, tak si ho tady cení. Pivo se prodává ve všech obchodech a myslím, že časově neomezeně. Ale pro víno a tvrdý je už potřeba dojít do speciálního obchodu s příznačným názvem Alko. Ten je otevřený do 8. Ještě jsem tam nebyl, ale mám ho taky poblíž, tak ho při chvíli taky vyfotím.

Takže českého Kozla si necháváme na doma a pijeme tady místní cena/výkon/chuť přijatelné pivo Karhu :) to stojí myslím 13,5 eura za 12 třetinek s 4,6%. Není to úplně nejlepší, ale pít se to už fakt dá. Ostatní jsem zatím neměl, protože jsem si nechal poradit, co se dá pít. Vyzkouším když tak postupně.

Do hospody jsem se taky nedostal a to ne kvůli času, ale spíš proto, že to nebude úplně běžná věc. Pivo tu totiž kromě studentských party stojí kolem 5 eur! Když jsme si s Jurou ve Francii na horách dávali jednu Stellu za 6,5 eura, tak jsem myslel, že dražší pivo nemůže ani být. No a tady by se to dalo asi snadno překonat. Přímo v centru je jedna z českých restauracích, kde mají několik druhů českých točených piv. Ale opravdu to není na klasický český večer o 6 pivech ;)

Kde bydlím a jak to u nás vypadá - zevnitř

2009-01-27T21:00:00.003+02:00

Takže slibované fotky z apartmánu. Máme 4+1, které by mělo mít 80m^2 a bydlíme tam 3 :) Což vážně není špatné a bral bych to klidně místo Strahova napořád. Trošku to je holobyt, ale kdyby tady byl člověk napořád, tak si to může dobře zařídit.

Tak to je můj pokoj:

a aj skříň mám:

Kuchyň, kde nám po předchozích obyvatelích naštěstí zůstalo dost nádobí :)

A obývák, který by fakt potřeboval zútulnit...

Moji spolubydlící jsou úplně super, bydlím dokonce s čechem Tomášem (moravák z Uherského Hradiště, tak mu i slivovice chutná) a španělem Pepém, který je myslím z Barcelony. Toho ještě moc neznám celý víkend byl na výletě v Rize. Ale zdá se být takový typický extrovertní španěl :) No a celá tahle ubytovací sranda mě stojí 372 eur měsíčně, ale tak co už ;)

Kde bydlím a jak to u nás vypadá - z venku

2009-01-25T14:14:00.010+02:00

Ubytování není na kolejích jak je znamé u nás, ale víceméně v normálních bytech, které patří organizaci HOAS, která se živí ubytováváním studentů. Nezáleží, kde studujete, Hoas ubytovává všechny dohromady podle místa studia a dalších podmínek. Erasmus studenty většinou ubytovává na adrese Klaneettitie (jeden z jednodušších názvů ulic), kde má dva paneláky bytů pro studenty. Bohužel škola leží v Espoo a tohle patří na předměstí Helsinek, tak si musíme kupovat již regionální šalin kartu. Z ptačí perspektivy to vypadá takto:

Pokud se chcete rozhlédnout po okolí, zkuste tento link. Přirovnal bych toto sídliště k Rokytnici na Vsetíně, kdo ji zná :) Sice to je stále sídliště, ale dost stromů a není to tak nahuštěně betonové město jako Jižák v Praze.

A nyní pár aktuálních obrázků z běžného dne. Máme okna na 3 strany, takže tohle je z obýváku

Z kuchyně:

A z mého pokoje:

Nic moc co? Ale tak aby to nemělo jen samé nevýhody, 5 min chůze je vlaková zastávka, kde jezdí příměstské vlaky a s ním to je 15 min do úplného centra. Ten vlak funguje spíš jako metro a mají celkem hustou síť na každou stranu města. Příště vám už ukážu jak to vypadá vevnitř ;)

Peklo zvané MHD!

2009-01-25T13:18:00.003+02:00

Abych zvládl v pohodě cestování z letiště do školy a pak na kolej, hezky poctivě jsem si našel trasy v jejich "IDOSu" (pro zajímavost je tady http://aikataulut.ytv.fi/reittiopas/en/) a všechno si to vytiskl. Takže jsem neočekával žádné problémy ;) Automat dokonce bral papírové eura, tak i lístek jsem sehnal v pohodě. Přijel bus, nastoupil jsem a vydali jsme se na cestu. V busu první překvapení, žádná tabule s názvem příští stanice! Když jsme pak zastavili na zastávce a ani se neozvalo žádné hlášení, co to je za zastávku, tak jsem si začal říkat, že to bude veselé a začal poctivě sledovat zastávky na papíru a počítat je... Jenže jsme jeli nějak moc dlouho a furt nikde další zastávka. Tušil jsem už problém a pak při vystupovaní pár lidí jsem to poznal. Oni mají všechny zastávky pouze na znamení! Takže abych se dopočítal, kde jsem, bylo už pozdě, navíc jsem si těch zastávek ani nestíhal všímat. Pořád jsme byli někde na předměstí a na dálnici, a proto jsem to radši vzdal a rozhodl se jet do centra, kde to vyřeším snad snadněji...

V centru jsem strávil asi 10 min čuměním do mapy, ale nakonec jsem si našel spoj jen s jedním přestupem. Zpozoroval jsem od lidí ještě jednu podstatnou věc, autobus nestaví automaticky když vás vidí, ještě si ho musíte stopnout! Řidiči jsem zkusil říct, jestli by mi nemohl zastavit na přestup na bus 506, jenže to buď nevěděl nebo byl zrovna neochotný, tak je zabručel, že neví.. Rozložil jsem teda mapu a snažil se nepřejet místo, kde měl být přestup. Mimochodem v mapě nejsou zastávky, takže to taky není žádná sranda. Ale povedlo se mi to trefit a pak ten následující bus jel až ke škole, kde jsem to už podle lidí poznal, že jsme asi na místě :)

Ze školy to probíhalo podobně, navíc jsem si nechal několik busů ujet, protože to zase bylo trošku jinak. Mnou nalezený autobus jezdil jen jednou za hodinu a to se mi fakt nechtělo čekat. Jezdily tam ještě autobusy nějaké jiné dopravní společnosti a nedokázal jsem z map ve finštině zjistit, jestli mi na to platí můj lístek. Ale platil :) Přestup jsem dokázal poznat a pak jsem celkem dlouho čekal na další linku. Snažil jsem se zjistit, kdy pojede, ale to jsem proště na těch tabulích nenašel. Úspěšně jsem trefil výstupní zastávku a po lehkém bloudění našel i kancelář a ubytoval se!

Cesta na sever

2009-01-24T23:37:00.000+02:00

Konečně přišel dlouho očekávaný den a po roce vyřizování programu Erasmus jsem 22.1. odjel na sever do Finska! Nechci se tady rozepisovat o vlastním procesu vyřizování Erasmu, protože by to asi nebylo dost zajimavé a jenom by mě to znovu vytočilo při vzpomínkách jak nesmyslně složitý systém u nás na ČVUT existuje (když tak na požádání něco sepíšu). Povedlo se mi dodělat všech 5 zkoušek včetně poslední den před odjezdem. Nic moc příjemného, ale zkuste mít třetí den zkouškového všechno hotové, to fakt není kam napasovat..

Cesta začala vlakem z Prahy do Vídně. Z Vídně jsem letěl kvůli tomu, že překvapivě je z tama letenka o 3000 Kč levnější a od nás ze Vsetína to je i blíž (což ale využiju až zpátky). Na peróně jsem potkal Škvora (bývaly děkan) se Šístkem (neustalé vysmatý učitel). Asi se jeli chlapci flákat na nějakou konferenci ;) České dráhy se překonaly a jeli jsme na čas. Zpoždění 10 min jsme získali až na Rakouské straně. Ve Vídni jsem chvíli koumal, kolik mě to bude stát na letiště, ale než se táhnout metrem, tak jsem radši cvaknul 6 eur za přímý bus.

Vídeňské letiště mi přislo pěkně chaotické, ale tak check-in Berlin Air jsem našel, a přestože kufr byl při veškeré snaze o hmotnosti 21,1 kg, tak prošel bez mrknutí oka (limit je totiž 20 kg). Pak jsem měl několik hodin rezervu, ale měli tam dost zásuvek, tak jsem to strávil s notebookem. Dokonce jsem chytl i veřejné wifi, ale neměl jsem zrovna náladu hledat nejlepší signál, tak jsem to záhy zabalil. Letěli jsme klasickým airbusem do Düsseldorfu, kde byl přestup na let do Helsinek. Let bez problémů a přistání opravdu jak z učebnice. Při přestupu se asi projevila cestovní horečka, protože jsem si popletl čas a byl jsem u gatu o hodinu dřív.. jako lepší než hodinu později, ale stejně jsem nechápal, že se neumím ani pořadně podívat na hodinky. Letadlo mělo 20 min zpoždění, opět stejný airbus, stejný díl Mr.Beana a nějaké ostatní kraviny v televizi a stejný malý sandwich. Zajimavější bylo přistání, seděl jsem u okna poblíž motoru a u něho se při klesání zapíná světlomet. Ve Finsku byla sněhová vánice a při rychlosti 600 km/h se sněhové vločky změní akorát v hrozně husté vodorovné čáry. Bych to vyfotil, ale fakt to nešlo ;) Letiště bylo naštěstí uklizené a přistávali jsme před půlnocí do nějákých 3 cm sněhu, což letadlu ještě navadilo.

Nechtělo se mi platit x desítek eur za noclech na pár hodin, a proto jsem byl rozhodnutý to překempovat na letišti a ráno se jet do školy registrovat. Měl jsem z toho obavy, ale nakonec tam takhle spalo více lidí, takže pohoda. Lehl jsem si na kožené sedačky a kdyby kousek vedle nebyl obří výtah z nějakého parkoviště, kde se už od 3 ráno vyrojilo hrozně moc lidí, tak se snad i dobře vyspím :) Ráno jsem dal kufr do úschovny za 5 eur (kdybych si v noci zjistil, že to jsou automatické boxy, tak jsem ho nemusel celou noc hlídat..), za 12 eur koupil 24h lístek pro turisty a vyrazil do školy. Více o místním MHD bude v samostatném příspěvku, protože to byl silný zážitek na první den ;)

Takže nakonec po celkem dlouhé a složité cestě jsem se dostal do mé nové školy - Helsinki University of Technology, finsky to je Teknillinen korkeakoulu a používaná zkratka je TKK.

A takhle to tam vypadá, hlavní budova:

A finský "FEL" :)