Každý konec je začátek něčeho nového..

Semestr uběhl jako voda a já teď píšu poslední příspěvek na blog, už na palubě letadla domů. Strávil jsem ve Finsku 4,5 měsíce a klidně bych ještě zůstal. Nejenom, že začalo být ve Finsku nádherné jaro/léto (těžko říct jestli se bude ještě oteplovat) a je tedy škoda jet domů, ale hlavně celý Erasmus byl naprosto skvělý! Hlavně díky lidem, které jsem v Helsinkách potkal. Spousta z nich mi bude vážně chybět... Můžu potvrdit, že všechny historky o Erasmu jsou pravdivé ;) Proto nebuďte sami proti sobě a jeďte taky na půlroční či roční dovolenou za státní peníze! Díky všem čtenářům za zájem a doufám, že vás to aspoň trochu bavilo a nečetli jste to jen tak z povinnosti. Uvidíme se doma!


PS: Přidáno až z domova, protože v Hamburku na letišti nemají zdarma wifi.

Laponsko

Většina lidi se jela podívat do Laponska v zimě, ale to mě zas tak moc nelákalo. Nejenom že to stalo opravdu dost peněz, ale i program nebyl nic extra. Určitě je pěkné se projet na saních tažených soby nebo si pronajmout sněžný skůtr, ale zas taková exotika to není. Narozdíl od Španělů, metr sněhu a -20 stupňů mám i doma ;) Jenom je škoda polární záře, která v létě opravdu vidět není.

Povedlo se nám ale zorganizovat výlet do Laponska ještě teď před koncem pobytu. Sice jen na pár dnů, ale i tak to stálo za to. Jeli jsme vlakem do Rovaniemi za studentskou cenu necelých 40 eur. Šetřili jsme a tak jsme si nezaplatili lůžko. Ale sedačky naštěstí byly velikosti první třídy, daly se sklopit a 12 hodinová cesta přes noc se proto dala přežít. Rovaniemi leží na polárním kruhu a je od Helsinek asi 900 km daleko. A to ještě zdaleka není konec Finska, opravdu to je velká země.


V Rovaniemi toho zas tolik k vidění není, ale mrkli jsme na knihovnu od Alvara Alta a do muzea obyvatel severu - Arktikum. Zajeli jsme i do pořádně komerční vesničky Santa Clause, ale byli jsme tam večer a ještě na jaře tam zrovna živo není. Postava Santy Clause pochází z Finska, ale původně nenosil červený oblek jak ho známe dnes, ale býval vyobrazen pro Finsko mnohem typičtěji - v šedé tunice (Finové mají všechny svoje legendy plné depresivních vyobrazení..). Santa už měl po pracovní době a tak jsme ho neviděli. To nám ale nevadilo, protože náš cíl byl polární kruh, který prochází jeho vesničkou!


Večer jsme vyrazili užít "noční" život v Rovaniemi, ale o noc se tomu moc říkat nedá. Polární kruh je mimojiné definován jako místo, kde aspoň jeden den v roce slunce vůbec nezapadne a jeden den nikdy nevýjde. Polární den bude tedy v Rovaniemi jen jeden a to až 21. června. To nám ale vůbec nevadilo, protože už nyní to je hodně silný zážitek, protože slunce je jen trochu schované za obzorem. Povšiměte si tedy času na mobilu, 1:18 ráno :)

Naším hlavním cílem byl ale národní park Pyhä-Luosto, ve kterém jsme plánovali strávit dva dny a přespat ve volně přístupném chatce. Tohle je užásná věc na parcích v Laponsku. V každém parku je několik chatek, kde se dá zdarma přespat v čundráckých podmínkách - není voda a elektřina, ale za to nachystané dřevo v kůlně, základní nádobí a když máte štěstí, tak je tam i plynová bomba s vařičem. Chatky jsou solidní a i v zimě se dají snadno vytopit. Každopádně my jsme si ji vytopili spíš do podoby sauny než místa na spaní. Ale zase lepší než mrznout ;) v Laponsku jsme chytli už příjemné počasí a přes den bylo i 16 stupňů, takže asi jak v Helsinkách.


Pyhä-Luosto je vážně nádherný park a na počásí jsme měli obrovské štěstí. Udělali jsme si taky nový výškový rekord ve Finsku, neuvěřitelných 540 m.n.m.! Ale díky poloze na severu to vypadalo spíše jako dvoutisícovka v Alpách. Bylo tam vážně krásně vidět, jak každý metr výšky mění charakter krajiny. Od poměrně vzrostlého lesa dole v údolí až po kameny s lišejníky na vrcholu.

Více fotek je fotogalerii, jen si ještě neodpustím tohle foto jak dělané do kalendáře:

Joensuu & Národní park Koli

Byl jsem tady v okolí už všude možně, ale z vlastního Finska jsem toho ještě zas tak moc neviděl. Ono to taky moc nešlo, když tady byla pořád zima a bohužel tu nemám to správné vybavení (třeba takové běžky by se fakt hodily..). Teď ale máme nádherné jaro, že se mi ani nechce domů a konečně jsem poznal i další kout Finska - Karelii.

Vyrazil jsem teda za Zbyňou do Joensuu, 70 tisícové město asi 450 km severo-východně od Helsinek. Studentský lístek na vlak stojí kolem 30 eur a jel jsem necelých 5h Pendolinem. To ale narozdíl od Česka jede po místních tratích i 218 km/hod! Ale takovouhle železnici mají jen na jihu, pak už se to plazí celkem pomalu a zastavuje se v kdejaké díře. Což je i případ Joensuu, takže nadráží vypadalo dost podobně jako na Vsetíně, žádné podchody či pořádné peróny.

Vlastní Joensuu není moc extra zajímavé, leží na totální placce a s místem se tam moc nepárali, a proto je všechno roztahané. MHD je drahé a nejezdí moc často, proto všichni jezdí všude na kolech. Erasmáci jsou celkem rozpoznatelní, protože jezdí na střepech z půjčovny, za které bych u nás nedal ani tisicovku. Ale tak na to popojíždění po městě to celkem jde. Ve městě jsou dva pěkné kostely, zajimavá sportovní hala s dřevěným stropem a pak jezero. To je asi tak vše :D Večer jsme zašli do místní hospody na pivo, které stálo při předložení studentské karty 3 eura (sleva pro studenty myslím 50 centů). To už je na místní poměry snesitelné, ale stále k pláči. Mojim hlavním cílem ale nebylo Joensuu, ale Národní park Koli!


Tam jsme vyrazili na druhý den pomocí shuttle taxi (nějaký nápad jak se to překládá? Prostě jsme si zaplatili místo v dodávce co tam jezdí párkrát za den.). Studentská cena byla 9 eur a bylo to asi 70 km daleko. Zbyňa půjčil od kámoše stan, protože jsme tam plánovali strávit dva dny. Taxík nás vyvezl na kopec před hotel Sokos, takže jsme si ušetřili jeden kopec. Ale tak nenechte se zmást, kopec měl asi 300 m.n.m. a dole jezero má 97 m.n.m. Paní v obchodě nás upozorňovala na velké kopce, ale jakmile zjistila, že žijeme kousek od Alp a už jsme tam párkrát byli, tak přestala radit. Nejvyšší vrchol byl kolem 350m, což je výška Vsetína :D

Samozřejmě do Koli se nejezdí překonávat výškové rekordy, ale kvůli těmhle výhledům:


Počasí nám parádně vyšlo a všechny dny bylo totálně modro! Dokonce v závětří se už dalo opalovat, a protože jsme měli celkem dost času, tak jsme se nikam nehonili a v poklidu prolezli park.


Park sám o sobě je dost zajimavý a střídají se tam různé typy lesa. Kromě počátečního kilometru jsme nepotkali ani moc lidí.


Součástí parku je lyžařské středisko s lanovkou a dvěma kotvami. Délka sjezdovek je překvapivých 900m a dokonce tam jsou i černé úseky. A pořád tam je sníh :)

Podívejte se na více fotek do fotogalerie, lepší než sebedelší popis.

Vappu a události minulých týdnů

Omlouvám se za delší odmlku a za stále chybějící článek o Stockholmu, Talinu či finské studentské večeři - Sitsitu. Ale je toho nejak moc a spisovatel by ze mě byl asi špatný, motivace k psaní upadá... Včera jsem dělal svoje 2 poslední zkoušky a snad to dopadne dobře. Teď ještě dodělat pár drobností do školy a je hotovo.

Na konci dubna se totiž konal největší studentský a možná i obecně nejmasovější finský svátek - Vappu. Je to vlastně stejný svátek jako české Pálení čarodějnic + oslava prvního máje (ale žádný socialistický průvod). Finové se na Vappu těší jak malé děti, takže už celý duben se o tom mluví a prodavájí lístky na desítky párty spojených s Vappu, které se konají klidně už i 14 dní dopředu. Hlavní oslavy jsou víceméně týdenní, a proto kdo může, slaví aspoň několik dnů. Přesto mě následující situace odpoledne před školou překvapila:


Jednotlivé skupinky studentu pořádaly Sitsity přímo v kampusu (večeře o několika chodech přerušovaná zpíváním snad každých 5 min). Bylo asi tak 14 stupnu, ale finům to ocividne nevadilo:


Hlavní oslavy se ale konají 29.5., kdy všichni studenti vyrazí slavit do ulic Helsinek. Začíná se odpoledne po různých parcích a před 18h se všichni shromáždí u sochy Havis Amandy, na kterou se takovým speciálním ceremoniálem nasazuje bílá čapka. Po nasazení si svoje čapky nasadí i všichni ostatní, protože je dostávají po prváku na výšce nebo jsou i nějake ze střední. Je to opravdu masová akce a přihlíželo tomu několik tisíc lidí.


Po té všichni dál pokračují v oslavách a později se rozprchnou na různé párty, které byly snad úplně všude. Během Vappu nosí studenti svoje Overaly a my jsme nechtěli zůstat pozadu, takže i většina erasmáků si je koupila. Přestože nejspíš jen pro jednu příležitost, ale bylo to fajn cítít se, že patřím mezi ostatní.

Tím ale Vappu nekončí, druhý den všichni vstanou poměrně brzo a vyráží na piknik. Tohle není už jen studentská záležitost, a proto to je o to víc masovější akce. Takze 1.května se skoro celé Helsinky sejdou v poměrně malém parku Kaivopuisto.

V parku jsme nakonec vydrželi celý den, takže jsem se i trochu připálil v obličeji. Museli jsme být oblečení, zas takové teplo ještě nebylo a foukalo od moře, ale slunko peklo solidně. Později odpoledne se tam objevilo i několik hudebních produkcí, takže to začalo přípomínat takový malý CzechTech. Počet lidí v parku jsme odhadovali aspoň na 20 tisíc, opravdu takhle masové oslavy Prvního máje jsem ještě neviděl. Ale holky měly smůlu, třešně tady ještě vážně nekvetly.. i když finové nás ujišťují, že to letos byla výjimečně dlouhá zima. Více fotek ve fotogalerii.

PS: Každý se mě ptá, jak vypadají finky. Tak jsou krásné a může to být třeba něco takového: