Každý konec je začátek něčeho nového..

Semestr uběhl jako voda a já teď píšu poslední příspěvek na blog, už na palubě letadla domů. Strávil jsem ve Finsku 4,5 měsíce a klidně bych ještě zůstal. Nejenom, že začalo být ve Finsku nádherné jaro/léto (těžko říct jestli se bude ještě oteplovat) a je tedy škoda jet domů, ale hlavně celý Erasmus byl naprosto skvělý! Hlavně díky lidem, které jsem v Helsinkách potkal. Spousta z nich mi bude vážně chybět... Můžu potvrdit, že všechny historky o Erasmu jsou pravdivé ;) Proto nebuďte sami proti sobě a jeďte taky na půlroční či roční dovolenou za státní peníze! Díky všem čtenářům za zájem a doufám, že vás to aspoň trochu bavilo a nečetli jste to jen tak z povinnosti. Uvidíme se doma!


PS: Přidáno až z domova, protože v Hamburku na letišti nemají zdarma wifi.

Laponsko

Většina lidi se jela podívat do Laponska v zimě, ale to mě zas tak moc nelákalo. Nejenom že to stalo opravdu dost peněz, ale i program nebyl nic extra. Určitě je pěkné se projet na saních tažených soby nebo si pronajmout sněžný skůtr, ale zas taková exotika to není. Narozdíl od Španělů, metr sněhu a -20 stupňů mám i doma ;) Jenom je škoda polární záře, která v létě opravdu vidět není.

Povedlo se nám ale zorganizovat výlet do Laponska ještě teď před koncem pobytu. Sice jen na pár dnů, ale i tak to stálo za to. Jeli jsme vlakem do Rovaniemi za studentskou cenu necelých 40 eur. Šetřili jsme a tak jsme si nezaplatili lůžko. Ale sedačky naštěstí byly velikosti první třídy, daly se sklopit a 12 hodinová cesta přes noc se proto dala přežít. Rovaniemi leží na polárním kruhu a je od Helsinek asi 900 km daleko. A to ještě zdaleka není konec Finska, opravdu to je velká země.


V Rovaniemi toho zas tolik k vidění není, ale mrkli jsme na knihovnu od Alvara Alta a do muzea obyvatel severu - Arktikum. Zajeli jsme i do pořádně komerční vesničky Santa Clause, ale byli jsme tam večer a ještě na jaře tam zrovna živo není. Postava Santy Clause pochází z Finska, ale původně nenosil červený oblek jak ho známe dnes, ale býval vyobrazen pro Finsko mnohem typičtěji - v šedé tunice (Finové mají všechny svoje legendy plné depresivních vyobrazení..). Santa už měl po pracovní době a tak jsme ho neviděli. To nám ale nevadilo, protože náš cíl byl polární kruh, který prochází jeho vesničkou!


Večer jsme vyrazili užít "noční" život v Rovaniemi, ale o noc se tomu moc říkat nedá. Polární kruh je mimojiné definován jako místo, kde aspoň jeden den v roce slunce vůbec nezapadne a jeden den nikdy nevýjde. Polární den bude tedy v Rovaniemi jen jeden a to až 21. června. To nám ale vůbec nevadilo, protože už nyní to je hodně silný zážitek, protože slunce je jen trochu schované za obzorem. Povšiměte si tedy času na mobilu, 1:18 ráno :)

Naším hlavním cílem byl ale národní park Pyhä-Luosto, ve kterém jsme plánovali strávit dva dny a přespat ve volně přístupném chatce. Tohle je užásná věc na parcích v Laponsku. V každém parku je několik chatek, kde se dá zdarma přespat v čundráckých podmínkách - není voda a elektřina, ale za to nachystané dřevo v kůlně, základní nádobí a když máte štěstí, tak je tam i plynová bomba s vařičem. Chatky jsou solidní a i v zimě se dají snadno vytopit. Každopádně my jsme si ji vytopili spíš do podoby sauny než místa na spaní. Ale zase lepší než mrznout ;) v Laponsku jsme chytli už příjemné počasí a přes den bylo i 16 stupňů, takže asi jak v Helsinkách.


Pyhä-Luosto je vážně nádherný park a na počásí jsme měli obrovské štěstí. Udělali jsme si taky nový výškový rekord ve Finsku, neuvěřitelných 540 m.n.m.! Ale díky poloze na severu to vypadalo spíše jako dvoutisícovka v Alpách. Bylo tam vážně krásně vidět, jak každý metr výšky mění charakter krajiny. Od poměrně vzrostlého lesa dole v údolí až po kameny s lišejníky na vrcholu.

Více fotek je fotogalerii, jen si ještě neodpustím tohle foto jak dělané do kalendáře:

Joensuu & Národní park Koli

Byl jsem tady v okolí už všude možně, ale z vlastního Finska jsem toho ještě zas tak moc neviděl. Ono to taky moc nešlo, když tady byla pořád zima a bohužel tu nemám to správné vybavení (třeba takové běžky by se fakt hodily..). Teď ale máme nádherné jaro, že se mi ani nechce domů a konečně jsem poznal i další kout Finska - Karelii.

Vyrazil jsem teda za Zbyňou do Joensuu, 70 tisícové město asi 450 km severo-východně od Helsinek. Studentský lístek na vlak stojí kolem 30 eur a jel jsem necelých 5h Pendolinem. To ale narozdíl od Česka jede po místních tratích i 218 km/hod! Ale takovouhle železnici mají jen na jihu, pak už se to plazí celkem pomalu a zastavuje se v kdejaké díře. Což je i případ Joensuu, takže nadráží vypadalo dost podobně jako na Vsetíně, žádné podchody či pořádné peróny.

Vlastní Joensuu není moc extra zajímavé, leží na totální placce a s místem se tam moc nepárali, a proto je všechno roztahané. MHD je drahé a nejezdí moc často, proto všichni jezdí všude na kolech. Erasmáci jsou celkem rozpoznatelní, protože jezdí na střepech z půjčovny, za které bych u nás nedal ani tisicovku. Ale tak na to popojíždění po městě to celkem jde. Ve městě jsou dva pěkné kostely, zajimavá sportovní hala s dřevěným stropem a pak jezero. To je asi tak vše :D Večer jsme zašli do místní hospody na pivo, které stálo při předložení studentské karty 3 eura (sleva pro studenty myslím 50 centů). To už je na místní poměry snesitelné, ale stále k pláči. Mojim hlavním cílem ale nebylo Joensuu, ale Národní park Koli!


Tam jsme vyrazili na druhý den pomocí shuttle taxi (nějaký nápad jak se to překládá? Prostě jsme si zaplatili místo v dodávce co tam jezdí párkrát za den.). Studentská cena byla 9 eur a bylo to asi 70 km daleko. Zbyňa půjčil od kámoše stan, protože jsme tam plánovali strávit dva dny. Taxík nás vyvezl na kopec před hotel Sokos, takže jsme si ušetřili jeden kopec. Ale tak nenechte se zmást, kopec měl asi 300 m.n.m. a dole jezero má 97 m.n.m. Paní v obchodě nás upozorňovala na velké kopce, ale jakmile zjistila, že žijeme kousek od Alp a už jsme tam párkrát byli, tak přestala radit. Nejvyšší vrchol byl kolem 350m, což je výška Vsetína :D

Samozřejmě do Koli se nejezdí překonávat výškové rekordy, ale kvůli těmhle výhledům:


Počasí nám parádně vyšlo a všechny dny bylo totálně modro! Dokonce v závětří se už dalo opalovat, a protože jsme měli celkem dost času, tak jsme se nikam nehonili a v poklidu prolezli park.


Park sám o sobě je dost zajimavý a střídají se tam různé typy lesa. Kromě počátečního kilometru jsme nepotkali ani moc lidí.


Součástí parku je lyžařské středisko s lanovkou a dvěma kotvami. Délka sjezdovek je překvapivých 900m a dokonce tam jsou i černé úseky. A pořád tam je sníh :)

Podívejte se na více fotek do fotogalerie, lepší než sebedelší popis.

Vappu a události minulých týdnů

Omlouvám se za delší odmlku a za stále chybějící článek o Stockholmu, Talinu či finské studentské večeři - Sitsitu. Ale je toho nejak moc a spisovatel by ze mě byl asi špatný, motivace k psaní upadá... Včera jsem dělal svoje 2 poslední zkoušky a snad to dopadne dobře. Teď ještě dodělat pár drobností do školy a je hotovo.

Na konci dubna se totiž konal největší studentský a možná i obecně nejmasovější finský svátek - Vappu. Je to vlastně stejný svátek jako české Pálení čarodějnic + oslava prvního máje (ale žádný socialistický průvod). Finové se na Vappu těší jak malé děti, takže už celý duben se o tom mluví a prodavájí lístky na desítky párty spojených s Vappu, které se konají klidně už i 14 dní dopředu. Hlavní oslavy jsou víceméně týdenní, a proto kdo může, slaví aspoň několik dnů. Přesto mě následující situace odpoledne před školou překvapila:


Jednotlivé skupinky studentu pořádaly Sitsity přímo v kampusu (večeře o několika chodech přerušovaná zpíváním snad každých 5 min). Bylo asi tak 14 stupnu, ale finům to ocividne nevadilo:


Hlavní oslavy se ale konají 29.5., kdy všichni studenti vyrazí slavit do ulic Helsinek. Začíná se odpoledne po různých parcích a před 18h se všichni shromáždí u sochy Havis Amandy, na kterou se takovým speciálním ceremoniálem nasazuje bílá čapka. Po nasazení si svoje čapky nasadí i všichni ostatní, protože je dostávají po prváku na výšce nebo jsou i nějake ze střední. Je to opravdu masová akce a přihlíželo tomu několik tisíc lidí.


Po té všichni dál pokračují v oslavách a později se rozprchnou na různé párty, které byly snad úplně všude. Během Vappu nosí studenti svoje Overaly a my jsme nechtěli zůstat pozadu, takže i většina erasmáků si je koupila. Přestože nejspíš jen pro jednu příležitost, ale bylo to fajn cítít se, že patřím mezi ostatní.

Tím ale Vappu nekončí, druhý den všichni vstanou poměrně brzo a vyráží na piknik. Tohle není už jen studentská záležitost, a proto to je o to víc masovější akce. Takze 1.května se skoro celé Helsinky sejdou v poměrně malém parku Kaivopuisto.

V parku jsme nakonec vydrželi celý den, takže jsem se i trochu připálil v obličeji. Museli jsme být oblečení, zas takové teplo ještě nebylo a foukalo od moře, ale slunko peklo solidně. Později odpoledne se tam objevilo i několik hudebních produkcí, takže to začalo přípomínat takový malý CzechTech. Počet lidí v parku jsme odhadovali aspoň na 20 tisíc, opravdu takhle masové oslavy Prvního máje jsem ještě neviděl. Ale holky měly smůlu, třešně tady ještě vážně nekvetly.. i když finové nás ujišťují, že to letos byla výjimečně dlouhá zima. Více fotek ve fotogalerii.

PS: Každý se mě ptá, jak vypadají finky. Tak jsou krásné a může to být třeba něco takového:

Finské "jaro" a pár nasbíraných zajímavostí

Musím začít o počasí, protože to prostě jinak nejde a přestože nejsme důchodci, tak se to stává naším nejčastějším tématem. Teď se sice v ČR ochladilo, ale jinak to bylo na zabití sledovat, že vy tam máte 25°C a skoro léto! Naše rekordní teplota je kolem 10°, běžně je kolem 5° a to klidně může svítít slunko. Včera dokonce ráno trošku sněžilo! V Helsinkách jsou zálivy moře stále trošku zamrzlé. Třeba dneska je fakt pěkně, azuro.. ale teplota je 2° a fučí tam ledový vichr. Takže ještě nevidíme jediný list na stromech, sněženky tady asi nevedou vůbec a celkově to je už docela moc, chodit v druhé půlce dubna pořád v zimní bundě! Ale Helsinky a okolí jsou na tom ještě docela dobře, střední Finsko je pořád pod sněhem:


Finům to ale moc nevadí, takže když začalo víc pěkných dní po sobě, tak se otevřely u hospod zahrádky a oni tam spokojeně sedí v zimní bundě a popíjejí pivo :) Taky je možné potkat Fina v krátkém rukávu, jsem došel k závěru, že ve Finsku má člověk jen dvě možnosti: Buď čekat na léto a nedočkat se, nebo se jednoho dne rozhodnout, že už je prostě léto nezávisle na teplotě :D

Konečně jsme se dozvěděli výsledky zkoušek z 12.3., obě jsem udělal a to za A a za B ;) Jen u té druhé to není ještě úplně potvrzené, protože u mě udělali chybu ve výsledcích a čekám jak se to vyřeší. Na tu druhou zkoušku jsme čekali víc než povolený měsíc. Fakt otravné..

Ve Finsku se jí samozřejmě hodně ryb a někdy se dá koupit losos i za 5 euro kg, což není vůbec špatná cena. Ale v obchodě mají i zajimavější rybičky:


Finové jsou úplně neuvěřitelní gambleři a hrací automaty mají v každém obchodě či trafice! Taky hodně sázejí nějakou místní sportku a není nic divného vidět fronty na podání tiketu. Běžný obrázek z ochodu je takový, že babička nakoupí za pár euro trošku nákupu a pak nasype 2x tolik do automatu :) Zajímavé je, že hraní automatů je tady povolené od 15 let a už jsem viděl hrát lidi i na dvou najednou :D Takže fotka z našeho místního obchodu:

Lidé jsou schopni převést letadlem neuvěřitelné věci, např. jeden španěl dotáhnul nějakou uzenou šunku. Ale nestačilo mu pár plátků, takže vzal celou nohu a že prý to měli v kuchyni celý měsíc než to dojedli...Byli jsme v Helsinkách v hospodě Praha na Plzeň.. bohužel obrovské zklamání, protože nám ji načepovali automatickou pípou s nulovou pěnou! Zbyňa jediný měl trošku štěstí, ale jinak každý dostal stejnou jakou má Pavla na fotce. V Helsinkách jsou myslím 3 české pivnice, takže našinec tady může přežít. Akorát by měl nejdřív vykrást banku, protože Plzeň stojí 5,60 eur ;)


Aktualizoval jsem galerii z Ruska a přibudou ještě fotky a článek o Talinu, příští týden jedu do Stockholmu, takže stay tuned a mějte se zatím pěkně :)

Rusko

Helsinky jsou asi 350 km od Petrohradu, takže výlet do Ruska byl jasná volba! Bohužel Rusko je stále paranoidní a snad všechny normální národy tam potřebují vízum. Proto jsem si nebyl úplně jistý, jestli se mi podaří se tam dostat. Naštěstí jsou tady 2 cestovky, které organizují výlety pro studenty a zajistí i vízum (akorát za to chtěli 45 eur).

Hraniční kontroly byly pěkně otravné, pas nám kontrolovali dohromady 3x a kvůli kontrole víza jsme museli všichni vystoupit a celý autobus projít přes jednu úřednici. Takže to trvalo víc jak hodinu a to jsme ani nečekali ve frontě. Na hranicích se navíc nemůže ani fotit, takže jen jedna fotka... Vyměnili jsme nějaké peníze v kurzu 1 euro = 45 rublů.


Rusko bylo záhy rozpoznatelné, horší cesty, horší auta a stejná krajina po desítky kilometrů, prostě jen přírodní les. Petrohrad nás přivítal futuristickými panelákovými sídlišti. Raději se podívejte na fotky, to se těžko popisuje. Pak jsme zapadli do kolony aut a asi hodinu se plazili k hotelu Moskva, kde bydlela část lidí a my se zbytkem v hostelu Abrikos (snad jsem to přepsal z azbuky správně, jsem se ji naučil jen z části..). Náš hostel byl přímo na hlavním 4 km dlouhém bulváru Něvskij prospekt. Krapet nás vystrašila chodba, které vypadala jak z nějakého squatu. Vlastní hostel byl úplně nový, pěkný a takový domácký. Akorát všechno bylo malé a namačkané na sebe. Přesto nám doporučili nepít místni vodu z kohoutku.


Ruský fast food

Typický ruský fast food nenabízí hamburgery, ale palačinky na tisíc způsobů. Takže tam jsou jak klasické sladké, tak i palačinky s masem. Je to celkem dobré, ale jíst to často bych asi nemusel. Cena nebyla nějak zázračně levná, takže jsme tam každý nechali asi 5 euro. Radší jsme pak chodili do MacDonaldu, který byl opravdu levný.

Kateřinský palác

Letní sídlo carské rodiny je úžasný palác, který musí každý navštívit. Nachází se asi 25 km od Petrohradu v městě Puškin, protože má podstatně lepší mikro klima než deštivý Petrohrad. Pálac vyhořel během Druhé světové války a postupně je opravován. Rekonstrukce tedy probíhají už několik desetiletí, což je pochopitelné, protože originálních věcí je pomálu (většinou jen to co šlo odvést) a výzdoba je naprosto neuvěřitelná. Např. na hlavní sál spotřebovali 27 kg zlata. Výzdoba je tvořená vyřezávaným dřevem pokrytým zlatem. Před pár lety otevřeli i slavnou Jantarovou komoru. Ta je taky kompletně nová, protože originální jantar odvezli za války němci a už se nikdy nenašel. Na výzdobu bylo použito 6 tun jantaru! Bohužel se tam nemohlo fotit.


Petrohradské metro

Museli jsme si vyzkoušet i metro, které je taktéž neuvěřitelné. Nesmí se tam fotit (stejně jak pražské metro ma sloužit jako kryt v případě jaderného útoku...). Je jedno z nejhlubších na světě a stanice jsou poměrně krásné. Když tak se podívejte na fotky na Wikipedii: http://en.wikipedia.org/wiki/Saint_Petersburg_Metro Jedna cesta stojí 20 rublů = 12 Kc, za které člověk koupi kovový žeton, který vhodí do turniketu. Vybrali jsme si zrovna páteční večerní špičku, takže metro bylo úplně neuvěřitelné plné! Takové davy lidí jsem v metru ještě v životě neviděl.


Limuzína

Protože to je studentský zájezd, tak některé body programu byly trochu přizpůsobené větší zábavě a nočnímu životu :) Takže jsme si za 15 eur mohli zaplatit 2h poznávací jízdu po Petrohradu. V ceně bylo i nějaké ruské šampaňské a mohli jsme si vzít i další vlastní pití. Měli jsme dvě limuzíny, pro 10 a 16 lidí. Je to trochu snobárna, ale byla to celkem sranda a aspoň jsem jel poprvé v limuzíně ;) Vždycky jsme někdě zastavili, jako správní japonští turisti nacvakali spoustu fotek a zase se jelo dál. Na jednom náměstí nabízeli projížďky na koni, přestože byla asi půlnoc. Jeden kámoš si teda koňa zaplatil za 100 rublů, ale protože zrovna zaveleli k odjezdu, tak na něm byl asi 1 minutu.


Černé taxíky

Jeden z nejsilnějších zážitků je ježdění v ruském taxíku. Není to totiž klasický označený taxík s taxametrem (ale i takové jsou), ale v noci v podstatě každé levnější auto! Stačí tedy mávnout jak v New Yorku a první auto zastavuje! Pak si člověk musí dojednat cenu, lepší je to zkusit česky než anglicky, protože číslovky jsou téměř stejné a je větší šance, že vás nebudou chtít tolik odrbat. První taxík nám domluvil nějaký mladý rus, který se k nám připletl a byl strašně nápomocný. Nejdřív jsem furt čekal, co z něho nakonec vyleze, ale asi nám fakt chtěl jen pomoct. Takže nám domluvil odvoz za 100 rublů = 60 Kč na vzdálenost asi 3 km. Což je proti 24 eur za 8 km v Helsinkách neuvěřitelný rozdíl. Trochu jsme váhali, jestli do dotyčného auta vlezem, ale tak byli jsme tři ;) Pak jsme jeli ještě několikrát, občas s lepší cenou, občas se nám to moc nepovedlo. Ale pořád to bylo pár eur pro několik lidí. A člověk byl nevěřil jak si dokáže v noci česko-rusko-slovensky pokecat, řidič znal Prahu a Karlův most (přestože vypadal trochu podivně) a tak jsme měli společné téma :D


Tohle byl náš první taxík. V Petrohradu je strašně moc prachu, takže i luxusní auta jsou často totálně zaprášená.

Aurora

Tak na Auroru se každý těšil, to by prostě bez ní nešlo. Je možné se podívat zdarma na palabu, ale vnitřek nebyl přístupný. Je to docela impresivní loď vzhledem k tomu, že je z První světové války. Pokud si nepamatujete z dějepisu, tak výstřel z Aurory signalizoval Bolševikům, že mají zahájit útok na Zimní palác.


St.Isaac katedrála

Největší katedrála v Petrohradu, do které se má údajně vejít 10 000 lidí. Moc se nám to nezdálo, protože zas tak velká nebyla. Ve vnitř opět honosná ruská výzdoba plná zlata a mozaikových ikon. Vnější sloupy jsou tvořeny z jednoho kusu mramoru, což je vzhledem k jejich velikosti impozantní. Katedrála je vysoká 101,5 m a stavěli ji 40 let pod vedením hlavního architekta, který ji zasvětil prakticky celý život (začal ji stavět ve 26 letech a zemřel rok po dokončení). Zajimavá je konstrukce kopule, kterou tvoří ve skutečnosti 3 vnořené kopule. Vnější, vnitřní a ještě jedna je mezi nimi. Prostor mezi kopulemi je vyplněný hliněnými "hrnci" (anglicky pot, zkuste najít nějaký vhodný termín...), které měli zlepšovat akustiku a fungovat tak jako zesilovač. No krapet zajimavé, ale třeba to fakt fungovalo :) Za dalších 100 rublů se dá jít i na ochoz, ze kterého je dobrý výhled na celý Petrohrad.


Zimní palác a Hermitage

Naprosto obrovské sídlo carské rodiny. Jestli v tom nesídlila tenkrát komplet celá administrativa se všemi ministerstvy, tak vůbec nechápem k čemu jim mohlo být několik stovek místností. Dnes tento palác využívá Hermitage, což je takový ruský Louver s největší sbírkou obrazů na světě. Obsahuje údajně 3 miliony předmětů, ze kterých je vystavených pouze malá část. A z té jsme viděli asi 30% :D Je to naprosto šíleně obrovské a člověk by tam mohl chodit asi týden. Vstupné je pro studenty zdarma, ale bývají tam velké fronty. Měli jsme štěstí a fronta měla 5m. Ale druhý den jsme šli kolem a měla asi 100m. Měli jsme možnost si zaplatit návštěvu s výkladem a bez čekání ve frontě, ale cestovka za to chtěla 25 eur, tak jsme to přeskočili. Ale i sami jsme zvládli najít a vidět obrazy Van Gogha, Moneta, Renoir, Rembrandta, Leonarda da Vinci, Raphaela, Picassa a spoustu dalších, kteří mi ale bohužel nic neříkají.


Ruský balet

Když už v Rusku, tak na balet. Plácli jsme se přes kapsu a za 30 eur vyrazili na balet Don Quijote do Mariinského divadla. Lístek samozřejmě stál 320 rublů, ale jako turisti jsme museli platit nějakou turistickou přirážku. Přesně jsem nepochopil, jestli to byla oficiální přirážka nebo jen cena na černém trhu, ale každopádně nebyla jiné možnost. Divadlo nebylo zdaleka tak honosné jak bych čekal a na třetí galerii jsme seděli dokonce jen na dřevěných lavicích! Byl jsem poprvé v životě na baletě a nebylo to špatné. Akorát strasně dlouhé, 3h s dvěmi přestávkami jsou na mě prostě moc. V závěrečné části bylo vrcholné představení hlavních sólistů a to jsem teda už vůbec nechápal, jak to dělají. Hlavně ten chlap tam úplně létal!

Celý výlet byl úplně skvělý a vůbec nelituju peněz, které to stálo. Nějaký cenový přehled:

Zájezd+víza: 201 eur
Vstupy: 75 eur
Útrata (včetně jídla): 100 eur

BigMac: 38,4 Kč
Pivo Baltika 3 0,5l plech: 15 Kč
Nejlevnější vodka 0,5l: 39 Kč
Vstupné do klubu: 180 Kč
Pivo v klubu: 96 Kč

(více fotek ve fotogalerii a ještě to budu měnit, tak se když tak podívejte znovu za pár dnů, zatím to je jen první nástřel)

Vivat české zdravotnictví!

Nadáváte na české doktory? Myslíte si, že vám nedávají patřičnou péči a že ve vyspělých zemích západní Evropy to musí být zákonitě lepší? Chyba lávky, na vlastní kůži jsem se přesvědčil jak zdravotnický systém funguje v pokrokovém Finsku. Onemocněl jsem totiž a vyklubala se z toho moje oblíbená angína, takže jsem se vydal navštívit doktora.

Od ostatních jsem už věděl, že je potřeba se nejdříve telefonicky objednat. Sestra mi po vyslechnutí mého problému doporučila jít rovnou do jiného zařízení než to, kam jsem volal (nepochopil jsem moc proč, cosi že tam stejně nedělají testy na krk..), ale že tam můžu jít bez objednání. To mě potěšilo a vyrazil jsem to hledat. Naštěstí jsem už znal zastávku, na které jsem měl vystoupit a tak aspoň s MHD nebyly žádné problémy.

Po příjezdu do Töölö Health Center (dobrý název, že?) jsem zašel na recepci, zaregistrovali mě nějak a po hodině čekání si mě zavolala nějaká sestra (doktorka to nebyla, ale doufám, že úplně klasická sestra taky ne). Vyslechla si, co mě trápí, podívala se do krku, změřila teplotu, přestože jsem ji říkal, že jsem si vzal paralen a poslala mě na test s tím, že si mám zítra zavolat pro výsledek a podle toho doktor rozhodne, co mi předepíše. Tady jsem se zarazil a nechápal, proč mi nedají antibiotika rovnou, když ta angína byla jednoznačně viditelná okem. Odpověd byla, že se potřebují ujistit, že to je fakt angína a ne jen virová mononukleóza. Argument, že jsem mononukleózu už měl (a po druhé to mám pocit nejde) neuspěl. Odešel jsem tedy za další sestrou, která mi udělala klasický výtěr z krku, a bez léků jsem se vrátil domů.

Druhý den jsem se dovolal až na potřetí, protože vždycky to spadlo do nějaké finské plechové huby a to jsem samozřejmě nerozuměl ani slovo. Nakonec to ale zvedla, řekla mi, že to je fakt angína a že doktor mi předepíše antibiotika a recept bude kolem 16h v lékárně. Tady totiž recepty posílájí do lékáren přímo. Angína se za ten debilní den čekání akorát krásně rozrostla, díky moc... Ptal jsem se, jestli mám přijít na nějakou kontrolu a že prý nemusím, že ví co mi je a že mi ty léky pomůžou. Takže žádné testy moči či krve po antibioticích, za celou nemoc ani nemusím potkat skutečného doktora, nikdo mi neposlouchal plíce a další procedury, co se u nás standartně dělají. No nedá se nic dělat, jsem z ČR asi zvyklý na moc velký nadstandart :)

Odpoledne jsem si tedy konečně šel pro antibiotika a jaké bylo moje překvapení, když mi předepsali penicilin, přestože jsem jim říkal, že jsem na něho alergický! V té době už samozřejmě doktoři neordinovali a lékárnice ten recept změnit nemohla. Takže mi dala na výběr, jestli to chci risknout nebo ne. Vzhledem k tomu, že mě fakt fest bolel krk, tak jsem byl ochotný to risknout (jsem reakci na penicilin měl stejně jen jednou v životě a předtím mi nikdy nevadil). V tu chvíli se do toho ale připletla paní z vedlejší fronty, začala něco finsky mluvit s lékárnicí a pak mi anglicky říkala, že je doktor! Takže chvíli poslouchala můj problém a pak mi napsala nový recept přímo v lékárně! Opravdu neuvěřitelné štěstí, ještě dodala, že je tady náhodou, že běžně chodí do jiné lékárny. Nepotřebovala ani žádné vlastní formuláře či razítko, normálě vyplnila recept z lékárny, podepsala a bylo. Ani nemusela ukazovat nějakou kartu, že je vážně doktor. Prostě Finsko, u nás by to bez razítka nešlo, každý druhý by to zneužil. Zaplatil jsem tedy 10 euro za antibiotika a vyrazil domů se konečně léčit. U doktorů jsem nemusel platit nic, bylo to nějak zdarma, ale asi tam jsou nějaké limity. Antibiotika zabrala a dneska už se cítím líp, takže budu snad zase brzo zdravý ;) Jinak co jsem se bavil s ostatními, tak podobně špatné zkušenosti mají tady s doktory všichni, opravdu zlaté Česko!